V této sekci Vám nabízíme informace o představeních, která připravujeme, rovněž se můžete podívat, co nyní aktuálně hrajeme (ať už na domácí scéně, nebo na rozličných štacích) a je zde také přehled divadel již odehraných (přehled je veden od roku 2010, záznamy o starších kusech jsou v sekci historie). 

Odehráli jsme

Naši furianti

kovárna

Na sváteční čas mezi Vánocemi a Novým rokem připravili ochotníci z Divadelního spolku J. K. Tyl premiéru české klasiky Naši furianti. Jedná se vlastně o znovuuvedení hry, kterou řečičtí ochotníci hráli v místní Sokolovně v roce 1960 pod vedením režisérů Rudolfa Adámka a Josefa Brože.
Všichni jistě známe klasické venkovské drama Ladislava Stroupežnického a přinejmenším nejznámější repliku: „Tenhle punč platim já!“ Známe však význam a původ slova furiant? Prvotní užití slova je povětšinou zapomenuto a málokdo z nás by hádal, že furiant je rychlý a ohnivý tanec střídavě v dvoučtvrťovém a tříčtvrťovém taktu. Nu, z divokého křepčení se název přenesl a používá se pro člověka společenského, žertovného, který se rád předhání s ostatními, vytahuje se za účelem získání společenského obdivu, musí mít vždy poslední slovo a ve všem pravdu.
Děj představení se pochopitelně furianty jen hemží. V jihočeské obci se o atraktivní místo ponocného uchází jednak krejčí Fiala a také vysloužilý voják Bláha. Každý má za sebou vlivného sedláka a tak se spor přenáší i na starostu Dubského a „prvního rádního“ Buška, na jejich manželky, a bohužel zasáhne i jejich děti, snoubence Václava a Verunku. A nakonec vlastně celou vesnici. A díky velkému přispění ševce Habršperka a přespolní obchodnice Markýtky nakonec ošklivá intrika nezvítězí a vše dobře dopadne, jako v každé správné veselohře.

Klasická divadelní hra byla vybrána z významného důvodu. Před 50 lety a to 30. listopadu 1968 se sehrálo první divadelní představení v novém kulturním domě v Kardašově Řečici. Byl to Ženský zákon režírovaný Marií Kafuňkovou (v hlavních rolích Věra Žižková a František Stach). Naši furianti tedy byli sehráni k 50. výročí prvního divadla v kulturním domě. Představení zachovalo původní starosvětský ráz hry, ale bylo přeci jen trochu poupraveno, a to zejména zkráceno. Namísto vyřazených pasáží nabídlo divákovi paletu lidových písniček, které příběh o tvrdohlavých sedlácích krásně oživily a někdy i dojaly diváky k slzám. Hudební stránku řídil Petr Žižka a významně přispěl kapelník řečických "Machovců" Karel Mach. Celý ansámbl řídil Karel Zaviačič a úspěšně ho dovedl k povánoční premiéře 29.12.2018, která (stejně jako další dvě prosincová představení) vyprodala sál Kulturního domu v Kardašově Řečici.


Osoby a obsazení:Naši furianti

obchodnice Markýtka:         Petra Englická

voják Valentin Bláha:           Jan Dvořák

švec Josef Habršperk:         Jan Svoboda

starosta Filip Dubský:          Michal Dvořák

jeho žena Marie:                  Jana Svobodová

jejich syn Václav:                 Jan Dvořák ml.

radní Jakub Bušek:             Tomáš Englický

jeho žena Františka:            Dana Žižková

jejich dcera Verunka:           Kateřina Žižková

jejich syn Antonín:                Jan Chvojka ml.

Naši furianti

krejčí František Fiala:           Matyáš Englický

jeho žena Tereza:                 Jana Kubátová

jejich dcera Kristýna:            Berenika Bzonková

hospodský Marek:                Jan Pomije

jeho žena Rozárka:              Soňa Svobodová

učitel Karel Kudrlička:           Petr Nekut

četník Bedřich Rousný:         Václav Brouček

radní a bubeník Šumbal:       Stanislav Červenka

radní a trumpetista Kožený:  Karel Mach

basista Kožený st.:                Karel Mach st.Naši furianti

kapelník Ondřej Mleziva:       Jan Halák

Baruška Fialová:                    Barbora Sekelská

Martínek Fiala:                       Martin Žižka

Petřík Fiala:                            Petr Podzimek

Jeník Fiala:                             Jan Svoboda ml.

Vojtíšek Fiala:                         Patrik Landstein

Tomášek Fiala:                       Viktor Landstein


Napsal:                               Ladislav StroupežnickýNaši furianti

Úprava textu:                      Tomáš Englický

Hudba a text záv.písně:      Petr Žižka

Světla a zvuk:                     Petr Žižka

Inspicient:                           Karel Zaviačič

Malba scény:                      Helena Zaviačičová

Spolupráce na scéně:         Zdeněk Dvořák

Spolupráce na kostýmech: Hana Vichrová 

Text sledují:                         Helena Zaviačičová

                                            Marie Loulová

Režie:                                  Karel Zaviačič


Naši furianti

 


Odehraná představení:Naši furianti

28. 12. 2018 - Kardašova Řečice

29. 12. 2018 - Kardašova Řečice

30. 12. 2018 - Kardašova Řečice

1. 3. 2019 - Dačické keklování

15. 8. 2019 - Planá nad Luž. - Farská zahrada

16. 8. 2019 - Kardašova Řečice - park za KD

17. 8. 2019 - Kardašova Řečice - park za KD

26. 8. 2019 - Týn nad Vltavou - otáčivé hlediště

27. 8. 2019 - Týn nad Vltavou - otáčivé hlediště

28. 8. 2019 - Týn nad Vltavou - otáčivé hlediště

13. 9. 2019 - Lomnice nad Lužnicí - Farská louka

19. 10. 2019 - Jindřichův Hradec - KD Střelnice

23. 6. 2020 - Týn nad Vltavou - otáčivé hlediště

24. 6. 2020 - Týn nad Vltavou - otáčivé hlediště

25. 6. 2020 - Týn nad Vltavou - otáčivé hlediště

3. 7. 2020 - Jindřichův Hradec - nádvoří hradu a zámku 

4. 7. 2020 - Jindřichův Hradec - nádvoří hradu a zámku


O divadle napsali:

Furianti ve vrátili po 58 letech (leden 2019)

Letošní vánoční svátky byly nejenom ve znamení dárků, jídla a sváteční pohody, ale též jako svátek divadla a všech jeho příznivců, neboť místní divadelní soubor pro ně připravil dárek skutečně mimořádný v podobě premiéry klasické divadelní hry Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“.

Po 58 letech se tak do Řečice vrátilo představení, které je tradiční pro všechny ochotnické divadelní soubory, tentokráte však v upravené podobě, o níž se zasloužil Tomáš Englický a která přiblížila představení současným divadelním poměrům a potřebám. Významnou změnou bylo i zařazení živé hudby do děje a zejména pak doplnění o celou řadu písniček. O hudební stránku divadla se zasloužil Petr Žižka. V režii Karla Zaviačiče se tak zrodilo představení, které potřikrát zaplnilo náš kulturní dům a bylo velmi důstojným začátkem významných výročí, které náš divadelní spolek čekají a které vyvrcholí v roce 2020, v roce 150. výročí založení divadelního spolku J. K. Tyl v našem městě.

Představení „Furiantů“ je vždy náročnou věcí, protože se jedná o kus notoricky známý téměř všem, má velmi početné obsazení téměř třiceti herců a po doplnění o hudbu se z něj stal malý muzikál a o to větší uznání si zaslouží režisér Karel Zaviačič, kterému se podařilo představení zvládnout velmi dobře, dát mu tvar i novou podobu a rozsáhlý kolektiv dovést k úspěšné premiéře.

Z hereckých výkonů je třeba zmínit Buška Tomáše Englického, Habršperka Jana Svobody, Bláhu Jana Dvořáka a Markýtku Petry Englické, ale zejména pak vyzdvihnut dětskou část rodiny Fialovy a mládežnickou část souboru, která zvládla svá první divadelní vystoupení na jedničku, byla příjemným zpestřením celé hry a zejména je to budoucnost souboru, kterou je třeba pěstovat a podporovat i z pohledu 150. výročí založení spolku.

Naši furianti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po 58 letech se při pohledu na původní osazenstvo téměř vše změnilo, z tehdejších herců jsou mezi námi pouze dva a přišla zcela nová divadelní generace, ale některá jména zůstávají stejná, i když se změnili jejich nositelé. Mám tím na mysli Věru a Františka Žižkovy, s kterými jsem měl tu čest si později zahrát a kteří již bohužel nejsou mezi námi, ale jméno Žižka z divadelního a kulturního obzoru města nezmizelo, ale našlo své pokračovatele v jejich synovi Petrovi se ženou Danou i jejich dětech Kateřině a Martinovi.

Naši furianti

Představení sklidilo velký úspěch u diváků i divadelních kolegů a soubor již obdržel pozvání k účinkování s touto hrou na otáčivé hlediště v Týně nad Vltavou. Není to však jediný příspěvek k blížícímu se výročí řečického divadla, protože se již začíná mluvit o další hře a tak se máme všichni na co těšit. Divadlo v Řečici žije a to je dobře.

MVDr. Petr Nekut


Naši furianti slavili úspěch na Dačickém kejklování (březen 2019)

Divadelní múzy byly zase jednou kardašovořečickým ochotníkům nakloněny a díky jejich přízni přišlo „náhodné“ pozvání ansámblu na Dačické kejklování, tedy na 19. ročník prestižní postupové přehlídky amatérských souborů. Pozvání nám, členům divadelního spolku, udělalo velikou radost, ale bylo pro nás i velkou výzvou. Úspěšné hostování řečických ochotníků na divadelních festivalech již patří spíše do historie spolku, vzpomeňme třeba na hru Trojané, která slavila úspěch na Šrámkově Písku. To se ovšem psal rok 1959, a tak byla účast na Dačickém kejklování téměř pro všechny členy ansámblu festivalovou premiérou. Navíc jsme se měli v Dačicích měřit se soubory z mnohem větších měst, namátkou třeba z Písku, Tábora, Strakonic, Českého Krumlova, nebo Českých Budějovic.

K výzvě jsme se postavili čelem a v pátek 1. 3. 2019 jsme vyrazili do Dačic. Necelá hodina na přípravu scény, převlečení, nalíčení a osahání nového terénu nebyla věru mnoho, a tak jsme doslova vběhli do představení, které začalo v půl deváté večer. Jeviště bylo téměř zaplněno, publikum reagovalo velmi dobře a herci byli nakonec odměněni dlouhým potleskem. Nu, a pak už následoval rozbor naší inscenace. Porota složená z pražských profesionálních divadelníků byla velmi věcná, přesná a vpravdě odborná. Sdělila k našemu představení připomínky, se kterými jsme se ztotožnili. Porotci vyzdvihli scénu, kostýmy, obsazení jednotlivých postav a sousedský ráz celého představení. Kladně reagovali na textové úpravy původní hry Ladislava Stroupežnického a v dobrém světle zmínili některé herecké výkony. Byli jsme šťastni a okolo půlnoci jsme vyrazili domů.

Naši furianti

V užším kruhu zástupců ansámblu jsme se pak v neděli 3. 3. ještě jednou vypravili do kulturního domu Beseda v Dačicích, který celý festival hostil. V odpoledních hodinách zde probíhalo vyhlášení výsledků a předávání cen poroty. Naše očekávání bylo překonáno. Divadelní hra Naši furianti získala celkem čtyři ocenění. Čestné uznání získal za herecký výkon Stanislav Červenka, u kterého porota vyzdvihla líbivost, lidskost, laskavost a nemalého hereckého ducha. Dále čestným uznáním porota vyznamenala Petru Englickou za roli Markýtky a ocenila nejen její projev herecký, ale i pěveckou, pohybovou a taneční složku jejího výkonu. Třetí čestné uznání získal vlastně celý kolektiv, a to za scénografii hry. Nejvyššími poctami, a to cenou poroty byl ověnčen Jan Dvořák za roli Valentina Bláhy, u něj porota vyzdvihla přesvědčivost, hereckou zralost a také živý muzikální vstup s harmonikou.

Naši furianti

Získaná ocenění potěšila nejen vavříny ozdobené protagonisty, ale všechny členy divadelního spolku, pro které byla přehlídka výbornou zkušeností, ponaučením a další pomyslnou laťkou, kterou zdolali. A jak celý festival dopadl? Odborná porota nominovala do celostátní přehlídky amatérských souborů ve Volyni inscenaci Divadelního spolku Tyl České Budějovice Světáci. Kolegům z krajského města k postupu srdečně gratulujeme!

Mgr. Tomáš Englický


Řeičcké divadelní léto (září 2019)

V letošním řečickém divadelním létě se hrála dvě divadelní představení. Jedním z nich byla pohádka Ježibaby z Babína, kterou sehrála část ochotnického spolku J. K. Tyl v Děbolíně na Děbolínském divadelním festivalu, a pak také na hřišti v K. Řečici při akci Loučení s prázdninami. Druhá část divadelního souboru sehrála několikrát klasickou divadelní hru Naši furianti, a to v přírodním prostředí. Toto představení úspěšně upravili a zrežírovali páni Karel Zaviačič a Tomáš Englický. Hra byla na jaře v Dačicích na divadelní přehlídce Dačické kejklování velmi dobře ohodnocena a výsledkem tak bylo pozvání do Plané nad Lužnicí, Týna nad Vltavou a Lomnice nad Lužnicí

  15. srpna ve Farské zahradě v Plané nad Lužnicí sehrál náš ansámbl první představení „Furiantů“ v přírodním prostředí v těsné blízkosti Muzea fara. Představení mělo slušnou návštěvnost, i když občas spadla i nějaká ta kapka. Hned nato další dva dny, to jest 16. a 17. srpna, jsme toto představení sehráli za kulturním domem v Kardašově Řečici. Zde se divadelní představení odehrálo vůbec poprvé. Myslím si ale, že divákům se „Furianti“ v tomto prostředí líbili. Během přestávky se návštěvníci mohli občerstvit přímo prodejem z okna prostřednictvím hostinského pana Janečka. Vrcholem našeho vystoupení bylo sehrání této hry na otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou. Tam se hrálo po tři dny vždy od 21. hodin.  Těmito dny byly pondělek 26. až středa 28. srpna. Počasí se vydařilo, večery byly až nezvykle teplé vzhledem k roční době, a hlavně nepršelo! Účast na přestaveních byla velmi hojná, dokonce první den bylo zcela vyprodáno. Při rozhovorech s návštěvníky představení se ozývala jen slova chvály. Naše divadlo navštívila i téměř devadesátiletá paní z Cerhonic, rodiště autora hry Ladislava Stroupežnického. Tatínek této paní znal rodinu Stroupežnických. A tato milá paní navštěvuje „Furianty“ vždy, kdekoliv se hrají. Naše představení se jí velmi líbilo.

Naši furianti

Řečické divadelní léto by mělo být zakončeno sehráním „Furiantů“ v Lomnici nad Lužnicí též pod širým nebem a to v pátek 13. září. Nedivil bych se, kdyby tuto hru pro její úspěšnost, chtěli shlédnout i jinde.

Jan Pomije


Naši furianti už dohráli (září 2020)

Tedy pouze jako prozatím poslední inscenace našeho divadelního souboru J. K. Tyl v Kardašově Řečici. Naštěstí! Neboť jestliže si nějaký příběh, vyprávěný přes propast staletí, podrží pozornost diváků (nebo čtenářů) jedná se zcela jistě o dílo vyjímečné.

     Jenom pro pořádek připomínám, že Naše furianty napsal Ladislav Stroupežnický už v druhé polovině 19. století!

     A přitom je to vlastně banální záležitost komunální politiky, řekli bychom současným jazykem. Vždyť i teď je na denním pořádku soupeření či dokonce hašteření stran, straniček, skupin a skupinek, které se snaží prosadit své zájmy, a ne vždy je to pro blaho obce. Jako například obsazení místa ponocného ve zmíněné hře. Ano, nadčasovost, to je jádro našeho pudla a zároveň odpověď na otázku, proč je tahle hra, která jako první ve své době podávala zcela konkrétně obraz života na jihočeské vesnici 19. století, nenápadnou stálicí na jevištích českých divadel a proč jsme ji nastudovali i my.

     A nebylo to jednoduché! Vždyť po obsažných a šťavnatých debatách musel Tomáš Englický citlivě upravit původní text, aby byl obsahově i časově stravitelný pro diváka století 21. Petr Žižka spolu s Karlem Machem a dalšími členy i hosty souboru šil pro inscenaci originální a slušivý hudební kabátek a nesmím zapomenout na velmi zdařilou scénu a kostýmy a ...však to znáte.

     S našimi Našimi furianty se, po pravdě řečeno, loučíme neradi. Jako s každým úspěšným kusem, který se vám dostane pod kůži, což se za ty skoro dva roky stalo. Nevěříte? Tak tady je několik čísel: Premiéra se uskutečnila v Kardašově Řečici už 28. prosince roku dvoutisícíhoosmnáctého, derniéra pak letos 4. července na třetím nádvoří státního zámku v Jindřichově Hradci. Za tu dobu jsme odehráli 17 repríz a naši hru vidělo kolem 2000 diváků-soudě podle průběhu děkovaček - diváků velmi spokojených.   

Naši furianti už dohráli ...

  Je jasné, že za tak dlouhou dobu dojde k řadě událostí, které řádně zamíchají i tou nejpečlivěji propracovanou režií, takže nejvíce nám daly zabrat děti. Tím, že rostly, získávaly jiné zájmy, nudily se během dlouhého čekání na výstup při představení a nebo plánovaly svůj vstup na náš svět. Hlubokou poklonu jejich maminkám!!! Nebo komplikace zdravotní, které nepustily na závěrečná představení Jana Pomije. Brzké uzdravení, Honzíku! Tím pádem se na „prknech“ při některých reprízách objevili lidé, které mezi herci na plakátech nenajdete. Díky vám za vaši obětavou pohotovost Mášo Bizoňová, Michale Rakušane, Jakube Strnade a další. Zahrál jsem si neplánovaně i já.

     Těžko říct při našem loučení s Furianty, kterou ze „štací“ považujeme za nejvýznamnější. Víte, ona nám každá něco nového dala, ale některá vystoupení nám utkvěla silněji. Takže:

      Je tu pochopitelně řečická premiéra, kvůli které to vlastně všechno děláme: Vy jste naši diváci a my vaši herci!

      Jsme velmi pyšní i na ceny z Dačického kejklování a ještě víc nás těší i nutí k zamyšlení zasvěcené debaty s profesionály v porotě.

      Je tady fenomén otáčivého hlediště v Týně nad Vltavou, kde jsme hráli díky pozvání od tamního divadelního spolku Vltavan už po čtvrté a kde se nechá a dokonce musí hrát divadlo úplně jinak než jsme zvyklí z „kamenných“ prostor. Tu atmosféru tam máme moc rádi! Kromě obav o počasí ovšem.

     Poštěstila se nám i zmiňovaná derniéra na zámku v J. Hradci, kam jsme se dostali jako „náhradníci“, neboť koronakrize zhatila přípravu představení jindřichohradeckým kolegům, kteří spolu s plzeňskými profesionály tradičně zahajují na zámku turistickou sezonu. Velmi jsme se snažili, abychom si tuto narychlo „zapůjčenou“ příležitost (jak se vyjádřil jeden náš kamarád) užili na plný pecky.

     To by ale nešlo bez pochopení a obětavého přístupu nejen členů souboru, nýbrž i celé řady dalších lidí, jejichž pomoc byla klíčová. Poděkujme takto alespoň Městskému úřadu v Kardašově Řečici za zapůjčení a pomoc při stavbě podia, Ondřeji Vysokému za bravurní vyřešení jeho dopravy, Romanu Vaníčkovi, vždy přesnému a ochotnému dovézt kulisy a rekvizity kdykoli a kamkoli, Tomáši Krajníkovi z vedení Státního hradu a zámku Jindřichův Hradec a mnohým a mnohým dalším. Neboť divadlo jest záležitost přesně fungujícího kolektivu složenému z různorodě zapálených jedinců.

Naši furianti už dohráli ...

     Skoro přesně před dvěma lety jsem do programu k premiéře našich Našich furiantů napsal: „Ve vší skromnosti jsme velmi náchylní věřit, že inscenace Našich furiantů bude důstojným příspěvkem k 150. výročí stánku Thálie i ostatních uměn v Kardašově Řečici!“

    Ve vší skromnosti si teď dovoluji tvrdit, že jsem byl dobrý prorok. A tak k srdečnému poděkování celému furiantskému realizačnímu týmu připojuji upřímné přání, aby se řečickému divadlu dařilo alespoň takhle pěkně i nadále!

     Po derniéře, když nás diváci pustili z jeviště a kdy byla taková ta radostně nostalgická, nebo nostalgicky radostná nálada, ke mně přišel téměř devadesátiletý pan Stanislav Červenka, takto soused Šumbal, a já mu říkám: „Tak mistře, dneska jsme to hráli naposled...“  A on se svým nezaměnitelným úsměvem pravil: „No to snad né, já myslím, že si eště nějakej ten furiantskej kousek vyvedu!“ A v očích mu nebezpečně zablýsklo. 

 

                                        Za furiantské ochotníky Mgr. Karel Zaviačič, rejža.   


Fotografie představení Naši furianti:

https://www.divadlorecice.cz/fotogalerie/2018-nasi-furianti/

Fotografie pořídili:               Nikola Semerád

                                             Josef Böhm 

                                             Karel Sláma