Ochotnický soubor J.K.Tyl

Loupežníci na Červeném zámku - tak zní název pohádkové divadelní hry, kterou společně ruku v ruce napsali řečičtí autoři Karel Zaviačič a Tomáš Englický. Inspiraci pro napsání kusu autoři nasávali přímo na Kardašovořečicku. Jistě kdysi v okolních hlubokých lesích žili loupežníci. V naší pohádce už ovšem zbyli pouze tři. Vládne jim né příliš pevnou rukou loupežnický hejtman Babitka a celé bandičce se příliš nedaří. Divadelní hra vlastně začíná jejich posledním nezdarem - přepadením kupce Matyáše. Nejen, že vůz se zbožím ujede, ale loupežníku Trubkovi dokonce uteče i zajatý hokynář. Dcera nejstaršího loupežníka Choroše Doubravka se po všech nezdarech rozhodne hledat štěstí jinde a od svých druhů se oddělí. Ovšem ani oni nezůstávají ve své jeskyni a vydávají se na cesty. Kroky všech poutníků něco přitahuje. Jsou to kouzla lesní víly, která Doubravku, kupce i loupežníky přivedou na kouzelný lesní palouk, kde roste zlaté kapradí a ožívají lesní skřítkové. Víla všem splní tajná přání všech příchozích, kteří se posléze setkají a to na Červeném zámku, kde naleznou své štěstí. Kupec Matýsek se zamiluje do komtesy Dagmary, loupežnická dcera Doubravka si spolu se zámeckým kuchtíkem vezme na straost kuchyni a naši tři loupežníci odhalí skutečného zloděje - zámeckého správce Bergdebera, který již léta olupuje kněžnu Elvíru.

Pohádka Loupežníci na Červeném zámku je primárně určena dětem, ale jistě se u ní dobře pobaví i dospělí, neb je plná vlídného humoru a krásných písniček, které složil a zmuzicíroval skladatel Petr Žižka. Hra měla svou premiéru v prosinci 2014 a režisér Karel Zaviačič mohl být jak se patří spokojený. Velký ohlas měli i nejmenší kandrdásci v rolích skřítků. Je velmi dobře, že i ti nejmladší dostali v pohádce prostor, protože je potřeba, aby se další ochotnická generace jak se patří "zatáhla". A divadelní představení přineslo ještě něco nového. V létě roku 2015 bylo sehráno jako venkovní představení v parku kardašovořečického zámku. Nápad hrát v pod širým nebem přímo pod korunami letitých zámeckých stromů měl již dávno divadelník František Žižka a jeho syn, náš dvorní skladatel Petr Žižka tento nápad o prázdninách roku 2015 přivedl k životu. Loupežníci v zámeckém parku tak založili velmi úspěšnou tradici.

Osoby a obsazení:

loupežník Bambita:          Petr Nekut

loupežník Trubka:            Vladimír Kalina

loupežník Choroš:           Stanislav Červenka

jeho dcera Doubravka:    Petra Janouchová

kupec Matyáš:                 Matyáš Englický

komtesa Dagmar:            Dagmar Semerádová

správce Bergdeber:         Karel Sláma

kněžna Elvíra:                  Dana Žižková

lesní víla:                          Kateřina Žižková

skřítek Mech:                    Jan Chvojka

skřítek Muchomůrka:        Berenika Bzonková

skřítek Hříbek:                  Martin Žižka

skřítek Kytička:                 Tereza Karasová

skřítek Jahůdka:                Martin Žižka

Napsali:                           Karel Zaviačič a Tomáš Englický

Hudba a texty písní:        Petr Žižka

Světla a zvuk:                  Petr Žižka

Inspicient:                        Tomáš Englický

Scéna:                             Karel Staněk a Miroslava Pomijová

Technická spolupráce:     Milan Karas

Kostýmy:                          Hana Vichrová

Líčení a účesy:                 Hana Staňková

Text sledují:                      Helena Zaviačičová a Jiřina Fořtová

Režie:                               Karel Zaviačič

Že má naše město velmi aktivní a kvalitní divadelní soubor s dlouhou tradicí, je věc dobře známá, že má úspěšného hudebního skladatele Petra Žižku rovněž a do třetice se k nim přidal i počin autorský v podobě pohádky autora a režiséra Karla Zaviačiče.

Všechny tři části se spojily dohromady a výsledkem bylo úspěšné představení Loupežníci na Červeném zámku, které minulý pátek a sobotu (12. a 13. 12. 2014) zcela zaplnilo místní kulturní dům. Výpravná pohádka se scénou Karla Staňka a Miloslavy Pomijové, v kostýmech od Hany Vichrové a Marie Pličkové, měla poměrně jednoduchý děj s dobrým koncem, jak se na pohádku sluší, a potěšila nejenom ty malé, kterým byla primárně určena, ale i dospělé diváky, kteří ji odměnili dlouhým potleskem.

Děj doprovázely melodie Petra Žižky, které jej oživily a pozvedly, a který se postaral rovněž o ozvučení celého představení. Herecky zaujal zejména Karel Sláma v roli správce Bergdebera, který předvedl několik svých originálních kreací a spolu s ráznou kuchařkou Petry Janouchové a typově dokonalým kuchtíkem Ondrou Volfem, navodil atmosféru zámku i zámecké kuchyně.

Dagmar Semerádová spolu s Matyášem Englickým v rolích komtesy a kupce se velmi dobře zhostili milenecké dvojice a spolu s věčně nemocnou kněžnou Dany Žižkové navodili poněkud dekadentní život na zámku. Protipólem zámku pak byli lesní skřítci Berenika Bzonková, Tereza Karasová, Jan Chvojka, Martin Žižka, Zuzana Semerádová, kteří v čele s lesní vílou Kateřinou Žižkovou společně pečovali o les i dobré lidi, a navodili tak trochu ekologickou notu celé hry.

Stanislav Červenka pak znovu dokázal, že není malých rolí a i v pokročilém věku si s přehledem poradil s rolí Choroše a spolu s dalším loupežníkem Trubkou v podání Vladimíra Kaliny předávali publiku lesní moudra. Zapomenout nelze ani na technický personál od inspicienta Tomáše Englického, choreografii Martiny Vaňasové, masky Hany Staňkové, až po nápovědu Jiřinu Fořtovou a Helenu Zaviačičovou.

MVDr. Petr Nekut

Loupežníci na řečickém zámku ( září 2015 )

….. to když v roce 1720 tehdejší majitel řečického panství hrabě Götz oznámil magistrátu a obci, že „myslí nějaký byt (t. j. zámek) stavěti“, tak začíná historie řečického zámku. Po dobu jeho trvání t. j. 295 let, nezaznamenali kronikáři žádné loupežné přepadení zámku. Ani poslední majitel kníže Alfons Paar se ve svých písemnostech o podobných násilnostech nezmiňuje. Když v roce 1930 předal zámek Školských sestrám De Nostro Domino – zámek se stal poklidným a zbožným místem až do roku 2015. To je ten rok, co bude zapsán do historie – zámecký park dočasně obsadili loupežníci. Jak se to stalo? No to když v roce 2014 Karel Zaviačič, učitel ve výslužbě a budoucí pedagog Tomáš Englický napsali pohádku „Loupežníci na Červeném zámku“ a v témže roce ji nastudovali v režii Mgr. Karla Zaviačiče. Jako autorskou hru ji představili divákům v premiéře již 12. prosince téhož roku. V stručném programu, ve stati „slovo režiséra“, byli diváci pozváni na derniéru „Loupežníků“ na opravdový zámek – kardašovořečický, a to v srpnu letošního roku (21. 8. a 22. 8. 2015). Informaci, že budeme hrát v parku řečického zámku, jsem bral spíše jako zbožné přání, které upadne v zapomnění. Ale když jsme byli pozváni na první zkoušku přímo do „zámku“, bylo jasné, že „Loupežníci“ se na zámek stěhují. V tomto okamžiku jsem začal oba autory podezřívat, že při psaní této pohádky s touto eventualitou počítali (tajnůstkáři!), museli mít jistě už předběžný souhlas sestry představené zdejšího zámku, když už to při premiéře inzerovali. Děj pohádky není přerušen žádnou přestávkou. Délka představení odpovídá době, kdy sedící diváci se zájmem celý děj sledují. Ano, hra je hezká na jevišti a ještě zajímavější v přírodním prostředí. Hra je opravdu originální, úsměvná a jako v každé české pohádce v ní dobro vítězí. První zkouška tři dny před zámeckou premiérou za denního světla byla seznamovací - s prostředím, plná nových pokynů, jak s předstihem nastupovat na scénu, zdržovat se v osvětlených místech, přidat na hlase, jak za tmy přecházet k dalším výstupům a mnoho dalších informací. Ve čtvrtek zkouška – tedy generálka – v kostýmech s osvětlenou a ozvučenou scénou. „No je to dobré“, říká rejža, „zítra a v sobotu hrajeme před obecenstvem, uvidíme, kolik jich přijde. Nástup zítra hodinu před začátkem“. Hra byla úspěšná, divákům se líbila, inscenaci přišlo zhlédnout skoro 400 návštěvníků. Přišli i ti, kteří viděli již „Loupežníky“ na scéně kulturního domu. Většina diváků vstoupila do areálu řečického zámku vůbec poprvé a jistě byli zvědavi, jak bude vypadat tato pohádka v přírodním prostředí. Diváky neodradil ani začátek představení stanovený na 21 hodin. Diváci po zhlédnutí ocenili nápad (prý Petra Žižky) vsadit tento děj do zámeckého parku, také osvětlení a ozvučení tohoto přírodního jeviště, kde horizont dělá až nebeská klenba.

„Byli jste šikovní, moc se nám to líbilo! Byla to pohádka úplně jiná, opravdovější díky jednotlivým výstupům, kdy třeba loupežníci bloudí v opravdovém lese, víla a skřítci tančí na přirozeném paloučku. I zámecká zahrada má zelenou trávu.“ Tak hodnotili diváci ojedinělé představení. Diváci se natáčeli tu vpravo, tu vlevo, jak děj na této velké scéně probíhal. Ajajaj, vždyť tady vzniká zámecké „natáčko“. Až se mi dělalo horko, vždyť tak nějak začínalo i krumlovské „otáčko“. No pozdrav pán bůh, to jsem tu svou fantazii pustil až moc daleko. Ale něco na tom bude. Naskýtá se zde totiž možnost některé inscenace pro toto „natáčko“ (tedy natáčivé hlediště) režijně upravit a to i hry klasické. Dále i autorům možnost napsat hru tzv. šitou na míru pro řečické „natáčko“. Příslib sestry představené pro další inscenaci her si odnesl režisér Karel Zaviačič už při závěrečném vyrovnání vzniklých nákladů. Sestra představená vysoce ocenila provedení této pohádky i nápad zasadit ji do přírodního prostředí. Ochotnický spolek J. K. Tyl se jistě chopí této možnosti, má k tomu dobré předpoklady: schopné režiséry, širokou členskou základnu zapálených interpretů. Výtvarné řešení scény a technické provedení realizuje několik schopných pracovníků, ochotných realizovat i rozmarné nápady režie. A v neposlední řadě i pracovníka, který umí scénu dokonale ozvučit i osvětlit a složit doprovodnou hudbu, kterou dnešní divadlo vyžaduje. To je hudební skladatel Petr Žižka. Ochotnický spolek J. K. Tyl výrazně podporuje i město Kardašova Řečice. Nechme se překvapit, čím naše diváky ochotníci ohromí. Ale co počasí? To je pro venkovní představení to nejdůležitější. „Stačí prý podívat se do „stoletého kalendáře“, vybrat vhodné datum a je to v suchu,“ říká režisér Karel Zaviačič. Vyzkoušeno to bylo při uvedené hře „Loupežnící na Červeném zámku“ a vyšlo to. Takže už je skoro všechno vyřešeno, k realizaci stačí jen odvaha a trochu toho pokakanýho štěstíčka. A co udělat pro diváky, aby mohli všichni dobře sledovat celé přírodní jeviště. Ale dost, dívám se už moc daleko.

Mám i osobní vzpomínku na zámek v Kardašově Řečici.. To když moji rodiče uznali za vhodné vesnického kluka poslat do školky v řečickém zámku. „Naučíš se tam slušnému chování, abys nešel do školy jako utržený ze řetězu“, prohlásil otec. Školské sestry byly velmi vzdělané, učily cizí jazyky, hru na hudební nástroje, mladá děvčata chodila do zámku „na vaření“ a předškoláci se učili básničky, říkanky a zpívat národní písničky. Na závěr dvouměsíční školky při besídce každý přednesl říkanku, kterou se tam naučil a představil se jako tulipán, jiný jako stromek, děvčátka jako růže, kopretiny a jiné květiny.

Stanislav Červenka

Fotografie představení Loupežníci na Červeném zámku:

https://www.divadlorecice.cz/fotogalerie/loupeznici-na-cervenem-zamku/

Fotografie pořídil:               Milan Karas