V této sekci Vám nabízíme informace o představeních, která připravujeme, rovněž se můžete podívat, co nyní aktuálně hrajeme (ať už na domácí scéně, nebo na rozličných štacích) a je zde také přehled divadel již odehraných (přehled je veden od roku 2010, záznamy o starších kusech jsou v sekci historie). 

Odehráli jsme

Lhář 2023

kovárna

              Proč Lhář od Carla Goldoniho a proč premiéra 28. duben 2023? Odpověď na obě otázky přináší dvě významná výročí: To prvé nás přivede ke jménu jednoho z nejvýznamnějších kardašovořečických ochotníků Stanislava Slámy, který by v den premiéry oslavil nedožitých 111 let. Druhé nás zavede padesát let nazad do roku 1973, kdy byla Goldoniho hra Lhář inscenována v Kardašově Řečici v režii Marie Kafuňkové. Hlavními protagonisty tehdejšího nastudování byli Václav Roubík, Marie Loulová, Zdeněk Beníšek, Soňa Svobodová a Jaroslava Vlková. Ale jsou zde i osoby, které obě inscenace spojují. Prvý je jistě Stanislav Červenka, nestárnoucí doyen řečických divadelníků, který ztvárnil před padesáti lety mladého sluhu Arlecchina a nyní se představil v roli starého sluhy Brighelly. Je neuvěřitelné, kolik si toho tento dobrý člověk z Nítovic pamatuje z původního provedení, a kolik se toho snaží promítnout i do současného pojetí. Je to cenné koření, které nás spojuje nejen s našimi divadelním předky, ale snad i se samotným Goldonim. Druhým pojítkem je bezesporu rodina Žižkova. V roli služebné Colombiny se v roce 1973 představila Věra Žižková a dnes její snacha Dana. Podobně úlohu ústředního zpěváka „zdědil“ po Františku Žižkovi jeho vnuk Martin. U muziky, kterou v roce 1973 řídil František Čech, se ještě zastavme. Krom stěžejní serenády a závěrečné písně v původní inscenaci zazněly také hudební předěly muzicírované za horizonty na housle a violu. Hudební vstupy jsme do současné inscenace zasadili pochopitelně také a krom výše zmíněného Martina Žižky jsme využili zkušené členy Řečické kapely Karla a Pepu Machovy. Ti vybrali známé italské i jiné melodie a svou živou hudbou pozvedli celou inscenaci. Další novinkou byla scéna, kterou si rejža vysnil jako projekci Benátek na plátna. A nakonec se to zdařilo zrealizovat zejména díky zkušeným promítačům Františku Benešovi a Ondřeji Volfovi.

             Nu a nyní k samotnému Lháři. Tuto hru sepsal Carlo Goldoni v roce 1751, v době, kdy u nás vládla Marie Terezie. A svého Lháře sepsal jako frašku – lidovou komedii pro pobavení a oddych, tak trochu v duchu našich „Šmidrovek“ a s tímto cílem jsme ke hře přistoupili i dnes. Pravdou je, že čas už hodně oponou trhl a příběh z poloviny 18. věku zdá se poněkud zaprášený. O to větší výzva to byla pro herce se s textem popasovat, patřičně ho aktualizovat a rozvinout. Prostor proto měli všichni protagonisté, neboť příběh možná zastaral, ale typické charaktery Goldoniho postav máme mezi sebou stále. Nejsou vám povědomí? Lelio, všemi mastmi mazaný a zkušený milovník žen, potácející se v chumáči svých lží a polopravd; jeho věrný sluha Arlecchino, snažící se napodobit svého pána, u toho se dobře pobavit i najíst a získat srdce své vyvolené Colombiny; Leliův otec Pantalone, kupec benátský, dobrácký a důvěřivý; doktor Balanzoni, který chce ze všeho nejvíce provdat své rozverné dcery Rosauru a Beatrici; zamilovaný a nesmělý lékařský učeň Florindo; rázný a čestný stárnoucí kavalír Ottavio. A kdo si svůj text upravil a přizpůsobil nejvíce? Nu přece sluha Brighella v podání Stanislava Červenky!


Osoby a obsazení:Pantalone a Lelio

Lelio, zvaný Lhář:            Jan Dvořák

Arlecchino, jeho sluha:    Tomáš Englický

Colombina, služebná:      Dana Žižková

Pantalone, otec Lelia:      Jan Pomije

Balanzoni, doktor:            Petr Nekut

Rosaura, jeho dcera:        Petra Englická

Beatrice, jeho dcera:         Marie Bizoňová

Ottavio, kavalír:                 Václav Brouček

Florindo, lékařský učeň:    Filip Růžička

Brighella, jeho sluha:         Stanislav Červenka

Cleonice, dáma z Říma:    Jiřina Fořtová

Elisabetta, služebná:         Eliška Viturková

Martino, muzikant:             Martin ŽižkaLhář 2023

Carlo, muzikant:                 Karel Mach

Guiseppe, muzikant:          Josef Mach

Romanus, nosič:                Roman Vaníček

Luca, nosič:                        Lukáš Viturka

Gallo, kohout:                     Karel Zaviačič


 

Napsal:                             Carlo Goldoni

Překlad:                            Alice Valentová

Původní úprava textu:      Oldřich Nový

Úprava textu pro DS:       Tomáš Englický, Karel ZaviačičLhář 2023

Návrhy kostýmů:              Petra Englická, Tomáš Englický

Kostýmy:                          Hana Vichrová

Líčení:                              Ivana Vaníčková

Návrh scény:                    Karel Zaviačič

Realizace scény:              Lukáš Vitruka, Roman Vaníček

Projekce:                          František Beneš, Ondřej Volf

Světla a zvuk:                  Petr Žižka

Hudební vstupy:               Karel Mach

Serenáda:                        Petr Žižka, Martin ŽižkaLhář 2023

Text závěrečné písně:      Petra Englická

Nápověda:                        Helena Zaviačičová

                                          Ivana Vaníčková

Inspicie:                            Jitka Machová

                                          Marie Bizoňová

Organizace a propagace: Tomáš Englický

Režie:                               Karel Zaviačič

 


Lhář 2023


Odehraná představení:Lhář 2023

28. 4. 2023 - Kardašova Řečice - premiéra

29. 4. 2023 - Kardašova Řečice 

6. 5. 2023 - Kardašova Řečice

17. 11. 2023 - zámecké divadlo Týn n. Vlt.

29. 12. 2023 - Kardašova Řečice

10. 3. 2024 - Beseda Dačice - Dačické kejklování

10. 8. 2024 - Hrad a zámek Jindřichův Hradec

25. 8. 2024 - Otáčivé hlediště Týn n. Vlt.

26. 8. 2024 - Otáčivé hlediště Týn n. Vlt.

27. 8. 2024 - Otáčivé hlediště Týn n. Vlt.

28. 8. 2024 - Otáčivé hlediště Týn n. Vlt.


O divadle napsali:

 

Pochválený Lhář aneb Lhali jsme dobře, ba dle mnohých ohlasů výborně! (květen 2023)

A kdože to říkal? No, všichni…tedy všichni, kteří byli mezi diváky na některém ze tří představení, a kterým jsme stáli za to, aby přišli a podělili se s námi o své dojmy a radosti. Neboť o radost a pohodu by mělo jít každému divadelníkovi, jenž se nebojí nésti svou ctěnou pokožku na scénu.

      A to není před skvěle vychovaným divadelním obecenstvem v Kardašově Řečici a okolí žádná lehká věc.  Je tady divadelní tradice delší stopadesáti let, je tady nádherná publikace o lidech, kteří tlačili onu pověstnou Thespidovu káru v dobách dávno minulých i nedávných, jsou tu trofeje, ocenění, úspěchy i smutky, ale hlavně takový zvláštní pocit. Taková zvláštní směs úcty a hrdosti, obav i radosti a vědomí jisté sounáležitosti s tou obrovskou –  ano, za 150 let určitě už obrovskou  -  armádou řečických divadelníků a diváků.

 Je to moc příjemný pocit, věřte!

     Napsal jsem vám to proto, aby moje další slova nevyzněla fádně či formálně: Chtěl bych totiž poděkovat všem, kdo se na úspěšném představení podíleli, ale nejen herečkám a hercům. Ti byli koneckonců na plakátech nebo fotografiích stejně jako režisér a nápovědy, muzikanti a zvukaři, osvětlovači a promítači a technici a …. Oni totiž nedělali jen svou práci, ale sháněli, vymýšleli, zlepšovali, zkoušeli varianty hudebních předělů,  přišívaly,  maskovaly a česaly, vyráběli, natírali  a balancovali na štaflích kdesi u stropu jeviště, aby druhý den zjistili, že to není ono a musí se to udělat znova a lepší.

     A také by mě mrzelo, kdyby navěky zapadlo, že „přenádhernou“ serenádu si secvičil Martin Žižka s bratranci Machovými, že „romantický“ měsíc putující po benátské obloze rozpohyboval Ondřej Volf, že text finálovky na pradávno populární melodii Lhář 2023napsala Petra Englická, že pes „venčený“ mladičkou Eliškou Viturkovou nebyl živý, že Cléonice, jež potrestá Lháře sňatkem byla první role Jiřiny Fořtové, a že „kohout“ jsem byl já.

     Takže ještě jednou díky, pane Carlo Goldoni, pane Oldřichu Nový, Mistře Stanislave Červenko, díky vám všem ostatním na plakátu i mimo něj a také díky vám, našim divákům, za pozitivní ohlasy. Poklona patří Tomáši Englickému za lví podíl na úpravách textu - od čtyřiačtyřicátého roku přece jen trochu vyčichlého. I díky jemu se nám lhalo dobře.

Mgr. Karel Zaviačič


 

 

Lhář kejkloval na Dačickém kejlování (březnen 2024)

 

Začátek března tradičně patří přehlídce Dačické kejklování, která je velikým svátkem jihočeských ochotníků. My, řečičtí divadelníci, jsme vždy velice potěšeni, můžeme-li na tomto festivalu účinkovat společně s dalšími spřátelenými soubory, a to zejména pro výtečnou tvůrčí atmosféru, přátelské hovory o divadle, pro inspiraci, nové nápady a samozřejmě pro radost. Divadelní spolek se na přehlídce představil po čtvrté a dlužno říci, že u poroty i organizátorů festivalu je dobře zapsán. Jsme pro ně: „To sousedské divadlo z Kardašovy Řečice s hereckým bardem Červenkou a opravdovým ochotnickým projevem v dobrém slova smyslu.“

Lhář na Dačickém kejklování

V letošním roce jsme do Dačic přivezli inscenaci Lhář, hru italského dramaturga Carla Goldoniho, spadající do ranku Komedie Dell´Arte. Je to druh inscenace postavený na improvizaci, předem daných vyhraněných charakterech postav a barevné kombinaci stylů a divadelních prvků (hudba, tanec, zpěv, pantomima, klauniáda…). Tyto vody byly pro nás, pravda, poněkud nové a neosahané. I proto jsme do Dačic jeli s jistým rozechvěním, ostatně jako pokaždé. Mírná nervozita vybičovala všechny k převtělení se do uřvaných a výrazně gestikulujících Italů, a tak to mělo být. Rozbor našeho divadla z úst odborné poroty v čele s režisérem Milanem Schejbalem utvrdil náš pocit z dobře odvedeného ochotničení. Porota vyzdvihla zejména fakt, že řečičtí skutečně vykřesali Komedii Dell´Arte. Pochválena byla homogenní směs moderního (promítání současného snímku scény) s tradičním (kostýmy některých figur), italského s českým (u živé muziky), hlavní dějové linie s groteskními výstupy (pejsek Elišky Viturkové, kohout, náměsíčník…) a utvrzeni jsme byli, že právě taková spojení do představeného druhu inscenace patří.

Lhář na Dačickém kejklováníPorotu tradičně nadchl Stanislav Červenka, a to nejen proto, že v české kotlině zřejmě nemáme zasloužilejšího ochotníka, ale zejména proto, že je to sakra dobrý herec, který svým laskavým a chytře humorným projevem diváky stále a stále oslňuje. Udělení čtyř cen poroty (za výpravu, za herecké výkony Stanislava Červenky, Jana Dvořáka a Tomáš Englického) tak byly milou tečkou a odměnou pro celý ansámbl režírujícího kohouta Karla Zaviačiče. Přivezené diplomy z největší části patří nejen všem činoherníkům a muzikantům, ale hlavně těm, co staví scénu, ušili kostýmy, napovídají, líčí, vysílají herce na scénu i našim mistrům světel a efektů všeho druhu Petrovi Žižkovi a Ondrovi Volfovi.

Lhář v Dačicích tedy zalhal dobře a my všichni si už brousíme jazýčky na srpnové lhaní na nádvoří zámku v Jindřichově Hradci a na Otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou. Těšíme se a věříme, že náš Lhář potěší diváky přinejmenším tak, jako účinkující.


Fotografie představení Lhář:

https://www.kardasova-recice.cz/galerie/fotogalerie/rok-2023/divadelni-predstaveni-lhar-1667cs.html

Fotografie pořídil:                Milan Karas


                Lhář 2023

Lhář 2023