V této sekci Vám nabízíme informace o představeních, která připravujeme, rovněž se můžete podívat, co nyní aktuálně hrajeme (ať už na domácí scéně, nebo na rozličných štacích) a je zde také přehled divadel již odehraných (přehled je veden od roku 2010, záznamy o starších kusech jsou v sekci historie).
Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert 2015
Podtitulek divadelní hry napsané Janem Drdou v roce 1960 poodhaluje část jejího děje. Vrcholní předtavitelé pekla čertovský guvernér Belfegor a pekelný prokurátor Solfernus skutečně zapomenou na venkovského čerta Trepifajksla, poslaného před dávnými věky do vesnice Dalskabáty. Vládce pekel Belzebub tak na svět vysílá šéfa čertovského ústavu experimentální psychologie Ichturiela, který má ztraceného čerta nalézt a navíc má udělat z Dalskabátů hříšnou ves. Trepifajksla ovšem v jeho lesní chaloupce najde někdo jiný - vdova po hrobaři Marjánka Plajznerová. Ta se u čerta zabydlí a ihned ho začne převychovávat. Odnaučí ho jíst ropuchy, usekne mu ocas, vaří mu koprovku a nakonec ho pojmenuje Mates a pošle ho posléze do učení ke kováři Ondřeji Tyburcovi. Čert Ichturiel zatím v masce faráře svádí dalskabátské občany k hříchu, v čemž mu pomáhá úlisný kostelník Piškytle a vychytralý komediant Lupino. Ichturiel se zaměří na kovářovu ženu Dorotku, bohatou mlynářku Pučálkovou a dokonce se mu málem podaří rozbít zamilovaný pár farskou děvečku Mančinku a kovářského pomocníka Honzu. Naštěstí se vše v dobré obrátí a počlověčený čert Mates nakonec všechny dobré lidi zachrání ze spárů pekla.
Pohádková komedie Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert má na prknech kardašovořečického divadla velikou tradici. Již v roce 1963 zde byla hra sehrána a v titulní úloze čerta Trepifajksla hostoval herec Národního divadla Jaroslav Moučka, roli Plajznerky ztvárnila herečka Vlasta Chramostová. Od této inscenace mají Dalskabáty u řečických diváků velkou oblibu a tak bylo jen otázkou času, kdy dojde k jejímu dalšímu nastudování. V roce 2015 se režie této herecky, scénicky i časově náročné hry ujala Soňa Svobodová, která ji nakonec jak se patří vypulérovala a premiéra v září 2015 byla velmi vydařená.
V roce 2021 byly "Dalsakabáty" znuvu uvedeny jako obnovená premiéra na divadelní přehlídce Dačické kejklování. A v roce 2021 byly jako hlavní představením letní sezóny uvedeny na nádvoří hradu a zámku v Jindřichově Hradci a na Otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou, kde byly pro svůj úspěch zopakovány ještě v roce 2022.
Osoby a obsazení:
Marjánka Plajznerová: Eliška Vítová /
Petra Englická (2021)
čert Trepifajksl: Jan Svoboda
čert Ichturiel / farář: Tomáš Englický
Alois Piškytle: Jiří Rejhons (2015) / Jan Pomije
mlynářka Pučálková: Jana Marešová / Petra Englická
kovář Ondřej Tyburec: Václav Brouček /
Jan Dvořák (2021)
jeho žena Dorotka: Jana Chvojková
Honza Mračno: Matyáš Englický
děvečka Mančinka: Barbora Volfová /
Berenika Bzonová (2021)
komediant Lupino: Karel Sláma
děvče Kačenka: Dana Žižková / Tereza Karasová
děvče Markýtka: Kateřina Žižková
děvče Bětka: Petra Englická / Berenika Bzonková / Jana Karasová
Belzebub: Stanislav Červenka
čert Marbulius: Petr Písař
čert Solfernus: Petr Nekut
čert Belfegor: Karel Zaviačič
první služební čeret: Karel Mach / Tomáš Karas /
Milan Karas / Roman Vaníček
druhý služební čert: Jan Pomije / Ondřej Volf /
Lukáš Viturka
první čertík: Jan Chvojka
druhý čertík: Martin Žižka / Jan Svoboda, ml.
chasa: Tomáš Karas, Tereza Karasová, Berenika Bzonková, Jana Karasová, Ondřej Volf, Filip Mareš /
Eliška Viturková, Jan Svoboda ml. (2021)
Napsal: Jan Drda
Úprava textu: Tomáš Englický
Hudba: Petr Žižka
Světla a zvuk: Petr Žižka
Inspicient: Radka Volfová / Jana Karasová
Scéna: Milan Karas a Miroslava Pomijová
Kostýmy: Romana Ševčíková
Líčení a účesy: Hana Staňková
Text sledují: Marie Šašková, Lenka Žáková a
Helena Zaviačičová
Režie: Soňa Svobodová
Odehraná představení:
25. 9. 2015 - Kardašova Řečice - školní představení
25. 9. 2015 - Kardašova Řečice - premiéra
26. 9. 2015 - Kardašova Řečice
27. 11. 2015 - Kardašova Řečice
28. 11. 2015 - Kardašova Řečice
7. 2. 2016 - České Budějovice
11. 11. 2017 - Kardašova Řečice
30. 5. 2021 - Dačické kejklování
27. 8. 2021 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
28. 8. 2021 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
10. 9. 2021 - nádvoří hradu a zámku Jindřichův Hradec
24. 9. 2021 - Planá nad Lužnicí
1. 10. 2021 - Karašova Řečice
21. 8. 2022 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
22. 8. 2022 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
23. 8. 2022 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
29. 8. 2023 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
30. 8. 2023 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
31. 8. 2023 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
1. 9. 2023 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
O divadle napsali:
Kardašova Řečice „hříšná ves“ (říjen 2015)
Drdovy „Dalskabáty hříšná ves“ se budou hrát v Řečici, dozvěděl jsem se na Facebooku, a hned jsem začal podnikat kroky jak se dostat k lístkům, protože produkce řečického Tylova divadla jsou vždy zárukou dobré zábavy. V čem spočívá dobrá zábava u ochotnického divadla? Tak předně je to v tom, že leckteré tvůrce osobně známe, dále v neočekávaných situacích, které jsou v ochotnickém divadle četnější než u profesionálů. Zde ale musím říct, že Řečičtí jsou tak zkušení divadelníci, že při jejich produkci často zapomínáte, že jste na amatérském divadle, ale prostě se bavíte jako na každém jiném divadle. Předností takového divadla pak je výprava, která často předčí zájezdové profesionální skupiny, dále výběr hry, kdy pro zájezdové umělce z divadelních center se často jedná o výdělečný podnik, který je postaven na několika málo umělcích a často na téměř žádné výpravě. Dalskabáty jsou opravdu monumentální hrou, náročnou na výpravu, na efekty, kostýmy, soubor zase zpíval, takže nepominul ani hudební stránku, fungovala i taneční složka, prostě opravdu velkolepá, jadrná zábava. Ani se člověku nechce věřit, že něco takového bylo vytvořeno v naší době, kdy lidi rozdělují profese, postavení, majetek, ale zde jakoby něco takového neexistovalo, zejména podle rukou herců pak můžete usuzovat na to, kdo se živí těžkou prací, anebo kdo je učitel. Opět šlo o vynikající zábavu, kterou jsem zhlédl s nadšením, a divadlo mne vůbec nezklamalo, naopak v mnohém překonávalo mé očekávání. Vůbec jsem nemohl pochopit, jak herci skvěle zvládali text, všem bylo dokonale rozumět, což je i u profesionálů v současné době téměř nesplnitelné. Samozřejmě že některé figury čněly nad ostatními, jak už to v každém divadle bývá, obdivuhodné jsou řečické ženy, které hrají zemitě s ohromným nasazením. V četných narážkách byla hra i vhodně aktualizována. Tak tedy pokud se chcete pobavit, najděte si další štace, kam Řečičtí své divadlo povezou, a zajeďte si na ně, nebudete litovat. Opět musím říct, že si jsem jist že řečický rodák, slavný český obrozenec a výjimečná postava českých dějin Boleslav Jablonský, by měl ze svých řečických následovníků radost, i když tentokrát poněkud paradovali i jeho životní pracovní poslání, tedy kněžský stav.
PaedDr. Jaroslav Cempírek
Dalskabáty aneb Večer stanislava Červenky (říjen 2015)
Aktivity našeho divadelního spolku jsou v poslední době velmi mnohostranné a jsou vždy očekávány s velkým zájmem. Nejinak tomu bylo u premiéry divadelní pohádky Jana Drdy „Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“, která se hrála poslední zářijový víkend. Hru, která se u nás již dávala v hlavní roli s nezapomenutelným Jaroslavem Moučkou, připravila režisérka Soňa Svobodová, která se po delší odmlce vrátila úspěšně na divadelní prkna a věřte, že zvládnout více než třicetičlenný divadelní soubor není věru lehká věc.
V hlavní roli čerta Trepifajksla exceloval Jan Svoboda, který zde rozvinul naplno svůj komediální talent a velmi zdatně mu sekundovala Plajznerka Elišky Vítové, žena, která si dokáže poradit i s peklem. Náročnou dvojroli faráře i pekelníka bravurně zvládl Tomáš Englický, z něhož vyrůstá opora souboru a ke své roli herce stihl ještě asistovat režisérce. Kovářka Jany Chvojkové pak potvrdila vysoký standard jejího herectví a spolu s první rolí Václava Broučka úspěšně ztvárnili druhou ústřední dvojici hry. Lupino Karla Slámy úspěšně propojoval celou hru a jeho typické kreace mnohokrát publikum pobavily. Na velmi dobré úrovni však byli i všichni ostatní herci více než třicetičlenného ansámblu včetně jeho dětské části. Připomenout je třeba ještě bohatou scénu Miloslavy Pomijové a Milana Karase, která věrně ilustrovala prostředí jednotlivých scén, bohaté kostýmy Romany Ševčíkové, ale i neviditelnou práci ostatního technického personálu v čele s Radkou Volfovou, bez níž by na scéně chyběla polovina herců. Celou hru pak doprovázela líbivá hudba Petra Žižky, která propojovala jednotlivé scény, oživila hluchá místa a gradovala v závěru hry. Hra byla po oba večery vyprodána a spokojené publikum dávalo četným potleskem najevo, že se mu hra líbí.
Samostatnou kapitolou pak byl Stanislav Červenka, který se v těchto dnech dožívá 85 let. Divadlo hraje již od svých deseti let, tedy již více než tři čtvrtiny století, zpočátku v rodných Nítovicích a poté již v souboru v Kardašově Řečici. Za tu dobu vytvořil celou řadu nezapomenutelných rolí, některé dokonce opakovaně - roli Tuláčka ze hry „Jak přišla basa do nebe“ hrál dokonce třikrát. Stal se takovou dobrou duší celého souboru, jeho nekonfliktní povaha pomáhala překonat krizové momenty v činnosti souboru a v jeho přítomnosti je snad vždy jen dobrá nálada. Sám jsem měl to štěstí a čest potkávat se s ním více než čtyřicet let jak na divadelních prknech, tak i v životě, a hodně jsem se toho od něj naučil v obojím. Chtěl bych mu za vše poděkovat, ostatně k poděkování se připojuje celý divadelní soubor J. K. Tyl v Kardašově Řečici. Svou poslední roli Lucifera zvládl opět perfektně, dokázal řídit celé peklo, a tak není divu, že na konci hry se dočkal ovací ve stoje od diváků v přeplněném sálu, kteří mu poděkovali jak za tuto roli, tak za všechny předchozí. Jeho vitalita je obdivuhodná a všichni herci i diváci se těší na další divadelní role, kterými nás všechny potěší.
Vzpomínku jsme věnovali i Jiřímu Turkovi, který měl v této hře původně také hrát, ale bohužel se toho již nedožil. Všem nám tam moc chyběl.
MVDr. Petr Nekut
Divadelní spolek J. K. Tyl Kardašova Řečice oprášil pro letní sezónu roku 2021 úspěšnou divadelní inscenaci Jana Drdy Dalaskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert v režii Soni Svobodové. Představení s Janem Svobodou a Eliškou Vítovou v ústředních rolích mělo svou premiéru v roce 2015 a sklidilo tehdy velký divácký ohlas. Díky jeho značné délce se však příliš nehodilo pro pohostinská představení na spřátelených scénách, a tak jsme si „Dalsakabáty“, krom Českých Budějovic, užili pouze doma. Možná i proto jsme se rozhodli ke kusu vrátit. Hra však musela být poupravena a zkrácena. Základní dějová linie i známé repliky byly pochopitelně zachovány a staronová inscenace je neméně laskavě veselá a zábavná i pohádkově okouzlující.
První štací a vlastně obnovenou premiérou „Dalskabátů“ byla 30. 5. 2021 divadelní postupová přehlídka Dačické kejklování, kterého se řečičtí ochotníci účastnili již potřetí. Je zapotřebí dodat, že vlivem koronavirové pandemie, byla přehlídka v letošním roce třikráte přesunuta a její průběh nebyl do poslední chvíle jistý. Když jsme se rozhodli, že hru pro přehlídku secvičíme, čekal nás měsíc velmi intenzivního zkoušení, práce na úpravě scény, hudební i zvukové stránky kusu a zejména cviku souhry a organického propojení všech účinkujících i všech složek divadelního představení. Nebylo to vždy jednoduché, ale stejné podmínky měly všechny soubory, které se přehlídky účastnily. Byl to spolek Jablonský z Jindřichova Hradce se hrou „Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“, divadelníci z Moravských Budějovic s klasikou „Lakomec“, DS SUD Suchdol nad Lužnicí s autorským divadlem „Sherlock Holmes“, divadlo Radar z Prahy uvedlo muzikál „Adéla ještě nevečeřela“ a ochotníci ze Stonařova inscenaci „Na tý louce zelený“. Organizátoři přehlídky odvedli velmi poctivý kus práce, a tak se na festivalu všechny ansámbly musely cítit jako doma.
Jaký názor na naše představení měla odborná porota přehlídky ve složení: režisér Milan Schejbal, dramaturgyně Pavlína Schejbalová, dramaturg Zdeněk Janál a divadelní kritik Ladislav Vrchovský, nejlépe vystihuje výňatek z článku „Dačické kejklování 2021“ posledního jmenovaného porotce: „Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert v podání Divadelního souboru J.K. Tyl Kardašova Řečice byl předposlední titul v programu letošního Dačického kejklování. Ukázka vyzrálého ochotnického divadla, nicméně a bohužel provázeného častým neduhem viděným na neprofesionálních scénách, totiž neujasněnou a nedomyšlenou dramaturgií, přinesla jeden velmi potěšující fakt: skvělou jevištní mluvu u naprosté většiny účinkujících, na úrovni, kterou řečickým mohou závidět i profesionální scény. Hra, kterou napsal Jan Drda na politickou objednávku a ve které je pranýřována církev coby společenský zloduch číslo jedna, lety poněkud dost vyčichla. Ne že by byla úplně nehratelná, ostatně postavy čerta Trepifajskla potažmo dále Matesa a báby Plajznerky patří k nejvděčnějším hereckým úkolům, jaké známe. Zde navíc soubor disponuje velmi vhodnými představiteli obou postav, doplněno ještě možností obsadit do role Belzebuba skutečnou hereckou osobnost. To vše se projevilo v hodnocení poroty.“ (Celý článek naleznete na internetových stránkách www.amaterskascena.cz). Hodnocení poroty pak bylo následující: Čestná uznání za herecké výkony získali Stanislav Červenka, Eliška Vítová a Tomáš Englický. Cenu poroty za roli čerta Trepifajksla obdržel Jan Svoboda. Nominaci na přehlídku Divadelní piknik Volyně 2021 získala inscenace Adéla ještě nevečeřela, doporučení pak Sherlock Holmes a Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.
Závěrem bych chtěl všem divadelníkům, kteří na Dalskabátech pracují, poděkovat zejména za jejich odvahu jít v nejisté době do přípravy náročné inscenace!
Mgr. Tomáš Englický
Z Týna nad Vltavou i Jindřichova Hradce se stala HŘÍŠNÁ OBEC! (září 2021)
Autor: PhDr. Ichturiel, t. č. vystupující jako Tomáš Englický, předseda divadelního spolku J. K. Tyl
K rukám jeho zlomyslnosti Belzebuba, vládce nad všemi pekly podzemskými.
Nejkrutější Pane a vládce,
tímto Vám podávám podrobnou zprávu o šíření hříšných myšlenek a tužeb mezi lidem jihočeským, ke kterému jsme se zavázali ďábelským výnosem č. 1896 z roku 2021. Plán tohoto výnosu zatím plníme na 120 %. Ke svedení smrtelníků na scestí jsem použil secvičeného psychodramatu Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, které sepsal v pozemském roce 1960 doktor Marbuel, t. č. na Zemi vystupující jako spisovatel Jan Drda a já ho iniciativně upravil podle posledních poznatků experimentální psychologie. Uvedení psychodramatu v Kardašově Řečici a v Dačicích přineslo své ďábelské ovoce. Obě výšené zmíněné obce lze již bez skrupulí označit za hříšné, neboť u všech smrtelníků, kteří představení viděli, se naplno rozhořely biochemické chtíče a probublaly potlačené komplexy.
Dle plánu pokračujeme s šířením hříchů i do dalších jihočeských obcí. V pátek 27. a v sobotu 28. srpna 2021, uvedli jsme „Dalskabáty“ na Otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou. Počet smrtelníků, kteří psychodrama shlédli je následující: patek – 195 duší, sobota – 172 duší. Přestože nebeští chtěli překazit naše ďáblulibé počínání sesláním chladného počasí a prvního dne vystoupení dokonce dvou krátkých přepršek, byl úkol splněn bezezbytku. Všichni čerti a pekelnice, vystupující v úlohách jednotlivých řečických ochotníků, vydali ze sebe maximum. Měl jsem pouze obavu, aby čert Anciáš, t. č. převtělen do učitele Karla Slámy, neprozradil naše krytí, neb se mu v době výstupu znatelně hrnula pára z úst. Obecenstvo však naši lest neprokouklo a odcházelo se zcela blaženým pocitem, způsobeným zvýšenou činností žláz vnitřní sekrece.
Zatím posledním počinem naší pekelné roty bylo sehrání „Dalskabátů“ na Státním hradu a zámku v Jindřichově Hradci, a to 10. září 2021. Pro uvedení inscenace, čítající celkem čtyři náročné scény, museli jsme postavit tři menší pódia, sestavená ze starých i z nově zakoupených montovatelných desek. Ďáblužel čert Karborundus, t. č. převtělen do divadelního technika Milana Karase, ztratil knihu kouzel, a tak jsme při montování pódia museli potupně použít své svaly. Uvedení psychodramatu však mělo mezi jindřichohradeckými smrtelníky veliký úspěch, v hledišti jich bylo okolo dvou set a hříchy u nich byly pečlivě rozehrány. Zášť nebeských nad naším počínáním však přerostla únosnou mez a představení plánované na sobotu 11. září muselo být odvoláno vzhledem k blížící se bouři a dešťové smršti. Obecenstvu bylo nabídnuto vrácení peněz (pochopitelně byly vráceny pekelné plagiáty) či použití zakoupených vstupenek na plánované uvedení „Dalskabátů“ v pátek 1. října 2021 od 19:00 v Kardašově Řečici. Čili soudím, vážený Belzebube, že o hříšné duše nepřijdeme.
Závěrem bych Vaší zlomyslnosti připomněl plánované zinscenování našeho psychodramatu v pátek 24. září 2021 v Plané nad Lužnicí. Informace o uváděných představeních jsou smrtelníkům podávány jak postaru pomocí plakátů, tak pomocí našeho zatím největšího vynálezu – infernetu, který pozemští komolí jako internet.
Další zprávu zašlu obratem. V příštím kvartále svoláme užší radu, kde rozhodneme, v jakých dalších městech roztočíme vlnu ďábelských hříchů.
S pekelnou úctou
PhDr. Ichturiel,
šéf Ústavu experimentální psychologie
Fotografie představení Dalskabáty hříšná ves:
https://www.divadlorecice.cz/fotogalerie/dalskabaty-hrisna-ves-aneb-zapomenuty-cert/
Fotografie pořídili: Milan Karas
Josef Böhm
Barbora Volfová
Nikola Semerád