Ochotnický soubor J.K.Tyl

              Proč Lhář od Carla Goldoniho a proč premiéra 28. duben 2023? Odpověď na obě otázky přináší dvě významná výročí: To prvé nás přivede ke jménu jednoho z nejvýznamnějších kardašovořečických ochotníků Stanislava Slámy, který by v den premiéry oslavil nedožitých 111 let. Druhé nás zavede padesát let nazad do roku 1973, kdy byla Goldoniho hra Lhář inscenována v Kardašově Řečici v režii Marie Kafuňkové. Hlavními protagonisty tehdejšího nastudování byli Václav Roubík, Marie Loulová, Zdeněk Beníšek, Soňa Svobodová a Jaroslava Vlková. Ale jsou zde i osoby, které obě inscenace spojují. Prvý je jistě Stanislav Červenka, nestárnoucí doyen řečických divadelníků, který ztvárnil před padesáti lety mladého sluhu Arlecchina a nyní se představil v roli starého sluhy Brighelly. Je neuvěřitelné, kolik si toho tento dobrý člověk z Nítovic pamatuje z původního provedení, a kolik se toho snaží promítnout i do současného pojetí. Je to cenné koření, které nás spojuje nejen s našimi divadelním předky, ale snad i se samotným Goldonim. Druhým pojítkem je bezesporu rodina Žižkova. V roli služebné Colombiny se v roce 1973 představila Věra Žižková a dnes její snacha Dana. Podobně úlohu ústředního zpěváka „zdědil“ po Františku Žižkovi jeho vnuk Martin. U muziky, kterou v roce 1973 řídil František Čech, se ještě zastavme. Krom stěžejní serenády a závěrečné písně v původní inscenaci zazněly také hudební předěly muzicírované za horizonty na housle a violu. Hudební vstupy jsme do současné inscenace zasadili pochopitelně také a krom výše zmíněného Martina Žižky jsme využili zkušené členy Řečické kapely Karla a Pepu Machovy. Ti vybrali známé italské i jiné melodie a svou živou hudbou pozvedli celou inscenaci. Další novinkou byla scéna, kterou si rejža vysnil jako projekci Benátek na plátna. A nakonec se to zdařilo zrealizovat zejména díky zkušeným promítačům Františku Benešovi a Ondřeji Volfovi.

             Nu a nyní k samotnému Lháři. Tuto hru sepsal Carlo Goldoni v roce 1751, v době, kdy u nás vládla Marie Terezie. A svého Lháře sepsal jako frašku – lidovou komedii pro pobavení a oddych, tak trochu v duchu našich „Šmidrovek“ a s tímto cílem jsme ke hře přistoupili i dnes. Pravdou je, že čas už hodně oponou trhl a příběh z poloviny 18. věku zdá se poněkud zaprášený. O to větší výzva to byla pro herce se s textem popasovat, patřičně ho aktualizovat a rozvinout. Prostor proto měli všichni protagonisté, neboť příběh možná zastaral, ale typické charaktery Goldoniho postav máme mezi sebou stále. Nejsou vám povědomí? Lelio, všemi mastmi mazaný a zkušený milovník žen, potácející se v chumáči svých lží a polopravd; jeho věrný sluha Arlecchino, snažící se napodobit svého pána, u toho se dobře pobavit i najíst a získat srdce své vyvolené Colombiny; Leliův otec Pantalone, kupec benátský, dobrácký a důvěřivý; doktor Balanzoni, který chce ze všeho nejvíce provdat své rozverné dcery Rosauru a Beatrici; zamilovaný a nesmělý lékařský učeň Florindo; rázný a čestný stárnoucí kavalír Ottavio. A kdo si svůj text upravil a přizpůsobil nejvíce? Nu přece sluha Brighella v podání Stanislava Červenky!

Osoby a obsazení: