V této sekci Vám nabízíme informace o představeních, která připravujeme, rovněž se můžete podívat, co nyní aktuálně hrajeme (ať už na domácí scéně, nebo na rozličných štacích) a je zde také přehled divadel již odehraných (přehled je veden od roku 2010, záznamy o starších kusech jsou v sekci historie).
Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert
Podtitulek divadelní hry napsané Janem Drdou v roce 1960 poodhaluje část jejího děje. Vrcholní předtavitelé pekla čertovský guvernér Belfegor a pekelný prokurátor Solfernus skutečně zapomenou na venkovského čerta Trepifajksla, poslaného před dávnými věky do vesnice Dalskabáty. Vládce pekel Belzebub tak na svět vysílá šéfa čertovského ústavu experimentální psychologie Ichturiela, který má ztraceného čerta nalézt a navíc má udělat z Dalskabátů hříšnou ves. Trepifajksla ovšem v jeho lesní chaloupce najde někdo jiný - vdova po hrobaři Marjánka Plajznerová. Ta se u čerta zabydlí a ihned ho začne převychovávat. Odnaučí ho jíst ropuchy, usekne mu ocas, vaří mu koprovku a nakonec ho pojmenuje Mates a pošle ho posléze do učení ke kováři Ondřeji Tyburcovi. Čert Ichturiel zatím v masce faráře svádí dalskabátské občany k hříchu, v čemž mu pomáhá úlisný kostelník Piškytle a vychytralý komediant Lupino. Ichturiel se zaměří na kovářovu ženu Dorotku, bohatou mlynářku Pučálkovou a dokonce se mu málem podaří rozbít zamilovaný pár farskou děvečku Mančinku a kovářského pomocníka Honzu. Naštěstí se vše v dobré obrátí a počlověčený čert Mates nakonec všechny dobré lidi zachrání ze spárů pekla.
Pohádková komedie Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert má na prknech kardašovořečického divadla velikou tradici. Již v roce 1963 zde byla hra sehrána a v titulní úloze čerta Trepifajksla hostoval herec Národního divadla Jaroslav Moučka, roli Plajznerky ztvárnila herečka Vlasta Chramostová. Od této inscenace mají Dalskabáty u řečických diváků velkou oblibu a tak bylo jen otázkou času, kdy dojde k jejímu dalšímu nastudování. V roce 2015 se režie této herecky, scénicky i časově náročné hry ujala Soňa Svobodová, která ji nakonec jak se patří vypulérovala a premiéra v září 2015 byla velmi vydařená.
Osoby a obsazení:
Marjánka Plajznerová: Eliška Vítová /
Petra Englická (2021)
čert Trepifajksl: Jan Svoboda
čert Ichturiel / farář: Tomáš Englický
Alois Piškytle: Jiří Rejhons / Jan Pomije
mlynářka Pučálková: Jana Marešová / Petra Englická
kovář Ondřej Tyburec: Václav Brouček /
Jan Dvořák (2021)
jeho žena Dorotka: Jana Chvojková
Honza Mračno: Matyáš Englický
děvečka Mančinka: Barbora Volfová /
Berenika Bzonová (2021)
komediant Lupino: Karel Sláma
děvče Kačenka: Dana Žižková / Tereza Karasová
děvče Markýtka: Kateřina Žižková
děvče Bětka: Petra Englická / Berenika Bzonková / Jana Karasová
Belzebub: Stanislav Červenka
čert Marbulius: Petr Písař
čert Solfernus: Petr Nekut
čert Belfegor: Karel Zaviačič
první služební čeret: Karel Mach / Tomáš Karas
druhý služební čert: Jan Pomije / Ondřej Volf
první čertík: Jan Chvojka
druhý čertík: Martin Žižka / Jan Svoboda, ml.
chasa: Tomáš Karas, Tereza Karasová, Berenika Bzonková, Jana Karasová, Ondřej Volf, Filip Mareš
Napsal: Jan Drda
Úprava textu: Tomáš Englický
Hudba: Petr Žižka
Světla a zvuk: Petr Žižka
Inspicient: Radka Volfová
Scéna: Milan Karas a Miroslava Pomijová
Kostýmy: Romana Ševčíková
Líčení a účesy: Hana Staňková
Text sledují: Marie Šašková, Lenka Žáková a
Helena Zaviačičová
Režie: Soňa Svobodová
Odehraná představení:
25. 9. 2015 - Kardašova Řečice - školní představení
25. 9. 2015 - Kardašova Řečice - premiéra
26. 9. 2015 - Kardašova Řečice
27. 11. 2015 - Kardašova Řečice
28. 11. 2015 - Kardašova Řečice
7. 2. 2016 - České Budějovice
11. 11. 2017 - Kardašova Řečice
30. 5. 2021 - Dačické kejklování
27. 8. 2021 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
28. 8. 2021 - Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou
10. 9. 2021 - nádvoří hradu a zámku Jindřichův Hradec
24. 9. 2021 - Planá nad Lužnicí
1. 10. 2021 - Karašova Řečice
O divadle napsali:
Kardašova Řečice „hříšná ves“
Drdovy „Dalskabáty hříšná ves“ se budou hrát v Řečici, dozvěděl jsem se na Facebooku, a hned jsem začal podnikat kroky jak se dostat k lístkům, protože produkce řečického Tylova divadla jsou vždy zárukou dobré zábavy. V čem spočívá dobrá zábava u ochotnického divadla? Tak předně je to v tom, že leckteré tvůrce osobně známe, dále v neočekávaných situacích, které jsou v ochotnickém divadle četnější než u profesionálů. Zde ale musím říct, že Řečičtí jsou tak zkušení divadelníci, že při jejich produkci často zapomínáte, že jste na amatérském divadle, ale prostě se bavíte jako na každém jiném divadle. Předností takového divadla pak je výprava, která často předčí zájezdové profesionální skupiny, dále výběr hry, kdy pro zájezdové umělce z divadelních center se často jedná o výdělečný podnik, který je postaven na několika málo umělcích a často na téměř žádné výpravě. Dalskabáty jsou opravdu monumentální hrou, náročnou na výpravu, na efekty, kostýmy, soubor zase zpíval, takže nepominul ani hudební stránku, fungovala i taneční složka, prostě opravdu velkolepá, jadrná zábava. Ani se člověku nechce věřit, že něco takového bylo vytvořeno v naší době, kdy lidi rozdělují profese, postavení, majetek, ale zde jakoby něco takového neexistovalo, zejména podle rukou herců pak můžete usuzovat na to, kdo se živí těžkou prací, anebo kdo je učitel. Opět šlo o vynikající zábavu, kterou jsem zhlédl s nadšením, a divadlo mne vůbec nezklamalo, naopak v mnohém překonávalo mé očekávání. Vůbec jsem nemohl pochopit, jak herci skvěle zvládali text, všem bylo dokonale rozumět, což je i u profesionálů v současné době téměř nesplnitelné. Samozřejmě že některé figury čněly nad ostatními, jak už to v každém divadle bývá, obdivuhodné jsou řečické ženy, které hrají zemitě s ohromným nasazením. V četných narážkách byla hra i vhodně aktualizována. Tak tedy pokud se chcete pobavit, najděte si další štace, kam Řečičtí své divadlo povezou, a zajeďte si na ně, nebudete litovat. Opět musím říct, že si jsem jist že řečický rodák, slavný český obrozenec a výjimečná postava českých dějin Boleslav Jablonský, by měl ze svých řečických následovníků radost, i když tentokrát poněkud paradovali i jeho životní pracovní poslání, tedy kněžský stav.
PaedDr. Jaroslav Cempírek
Dalskabáty aneb Večer stanislava Červenky
Aktivity našeho divadelního spolku jsou v poslední době velmi mnohostranné a jsou vždy očekávány s velkým zájmem. Nejinak tomu bylo u premiéry divadelní pohádky Jana Drdy „Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“, která se hrála poslední zářijový víkend. Hru, která se u nás již dávala v hlavní roli s nezapomenutelným Jaroslavem Moučkou, připravila režisérka Soňa Svobodová, která se po delší odmlce vrátila úspěšně na divadelní prkna a věřte, že zvládnout více než třicetičlenný divadelní soubor není věru lehká věc.
V hlavní roli čerta Trepifajksla exceloval Jan Svoboda, který zde rozvinul naplno svůj komediální talent a velmi zdatně mu sekundovala Plajznerka Elišky Vítové, žena, která si dokáže poradit i s peklem. Náročnou dvojroli faráře i pekelníka bravurně zvládl Tomáš Englický, z něhož vyrůstá opora souboru a ke své roli herce stihl ještě asistovat režisérce. Kovářka Jany Chvojkové pak potvrdila vysoký standard jejího herectví a spolu s první rolí Václava Broučka úspěšně ztvárnili druhou ústřední dvojici hry. Lupino Karla Slámy úspěšně propojoval celou hru a jeho typické kreace mnohokrát publikum pobavily. Na velmi dobré úrovni však byli i všichni ostatní herci více než třicetičlenného ansámblu včetně jeho dětské části. Připomenout je třeba ještě bohatou scénu Miloslavy Pomijové a Milana Karase, která věrně ilustrovala prostředí jednotlivých scén, bohaté kostýmy Romany Ševčíkové, ale i neviditelnou práci ostatního technického personálu v čele s Radkou Volfovou, bez níž by na scéně chyběla polovina herců. Celou hru pak doprovázela líbivá hudba Petra Žižky, která propojovala jednotlivé scény, oživila hluchá místa a gradovala v závěru hry. Hra byla po oba večery vyprodána a spokojené publikum dávalo četným potleskem najevo, že se mu hra líbí.
Samostatnou kapitolou pak byl Stanislav Červenka, který se v těchto dnech dožívá 85 let. Divadlo hraje již od svých deseti let, tedy již více než tři čtvrtiny století, zpočátku v rodných Nítovicích a poté již v souboru v Kardašově Řečici. Za tu dobu vytvořil celou řadu nezapomenutelných rolí, některé dokonce opakovaně - roli Tuláčka ze hry „Jak přišla basa do nebe“ hrál dokonce třikrát. Stal se takovou dobrou duší celého souboru, jeho nekonfliktní povaha pomáhala překonat krizové momenty v činnosti souboru a v jeho přítomnosti je snad vždy jen dobrá nálada. Sám jsem měl to štěstí a čest potkávat se s ním více než čtyřicet let jak na divadelních prknech, tak i v životě, a hodně jsem se toho od něj naučil v obojím. Chtěl bych mu za vše poděkovat, ostatně k poděkování se připojuje celý divadelní soubor J. K. Tyl v Kardašově Řečici. Svou poslední roli Lucifera zvládl opět perfektně, dokázal řídit celé peklo, a tak není divu, že na konci hry se dočkal ovací ve stoje od diváků v přeplněném sálu, kteří mu poděkovali jak za tuto roli, tak za všechny předchozí. Jeho vitalita je obdivuhodná a všichni herci i diváci se těší na další divadelní role, kterými nás všechny potěší.
Vzpomínku jsme věnovali i Jiřímu Turkovi, který měl v této hře původně také hrát, ale bohužel se toho již nedožil. Všem nám tam moc chyběl.
MVDr. Petr Nekut

Fotografie představení Dalskabáty hříšná ves:
https://www.divadlorecice.cz/fotogalerie/dalskabaty-hrisna-ves-aneb-zapomenuty-cert/
Fotografie pořídili: Milan Karas
Josef Böhm
Barbora Volfová