Ochotnický soubor J.K.Tyl

Marjánka Plajznerová:     Eliška Vítová /

                                         Petra Englická (2021)

čert Trepifajksl:                Jan Svoboda

čert Ichturiel / farář:         Tomáš Englický

Alois Piškytle:                   Jiří Rejhons / Jan Pomije

mlynářka Pučálková:        Jana Marešová / Petra Englická

kovář Ondřej Tyburec:      Václav Brouček /

                                         Jan Dvořák (2021)

jeho žena Dorotka:           Jana Chvojková

Honza Mračno:                 Matyáš Englický

děvečka Mančinka:           Barbora Volfová /

                                         Berenika Bzonová (2021)

komediant Lupino:            Karel Sláma

děvče Kačenka:                Dana Žižková / Tereza Karasová

děvče Markýtka:               Kateřina Žižková

děvče Bětka:                    Petra Englická / Berenika Bzonková / Jana Karasová

Belzebub:                         Stanislav Červenka

čert Marbulius:                  Petr Písař

čert Solfernus:                   Petr Nekut

čert Belfegor:                     Karel Zaviačič

první služební čeret:          Karel Mach / Tomáš Karas

druhý služební čert:           Jan Pomije / Ondřej Volf

první čertík:                        Jan Chvojka

druhý čertík:                       Martin Žižka / Jan Svoboda, ml.

chasa:  Tomáš Karas, Tereza Karasová, Berenika Bzonková, Jana Karasová, Ondřej Volf, Filip Mareš

Napsal:                           Jan Drda

Úprava textu:                 Tomáš Englický

Hudba:                            Petr Žižka

Světla a zvuk:                  Petr Žižka

Inspicient:                        Radka Volfová

Scéna:                             Milan Karas a Miroslava Pomijová

Kostýmy:                          Romana Ševčíková

Líčení a účesy:                 Hana Staňková

Text sledují:                      Marie Šašková, Lenka Žáková a

                                         Helena Zaviačičová

Režie:                               Soňa Svobodová

Odehraná představení:

25. 9. 2015 - Kardašova Řečice - školní představení

Drdovy „Dalskabáty hříšná ves“ se budou hrát v Řečici, dozvěděl jsem se na Facebooku, a hned jsem začal podnikat kroky jak se dostat k lístkům, protože produkce řečického Tylova divadla jsou vždy zárukou dobré zábavy.  V čem spočívá dobrá zábava u ochotnického divadla? Tak předně je to v tom, že leckteré tvůrce osobně známe, dále v neočekávaných situacích, které jsou v ochotnickém divadle četnější než u profesionálů. Zde ale musím říct, že Řečičtí jsou tak zkušení divadelníci, že při jejich produkci často zapomínáte, že jste na amatérském divadle, ale prostě se bavíte jako na každém jiném divadle. Předností takového divadla pak je výprava, která často předčí zájezdové profesionální skupiny, dále výběr hry, kdy pro zájezdové umělce z divadelních center se často jedná o výdělečný podnik, který je postaven na několika málo umělcích a často na téměř žádné výpravě. Dalskabáty jsou opravdu monumentální hrou, náročnou na výpravu, na efekty, kostýmy, soubor zase zpíval, takže nepominul ani hudební stránku, fungovala i taneční složka, prostě opravdu velkolepá, jadrná zábava. Ani se člověku nechce věřit, že něco takového bylo vytvořeno v naší době, kdy lidi rozdělují profese, postavení, majetek, ale zde jakoby něco takového neexistovalo, zejména podle rukou herců pak můžete usuzovat na to, kdo se živí těžkou prací, anebo kdo je učitel. Opět šlo o vynikající zábavu, kterou jsem zhlédl s nadšením, a divadlo mne vůbec nezklamalo, naopak v mnohém překonávalo mé očekávání. Vůbec jsem nemohl pochopit, jak herci skvěle zvládali text, všem bylo dokonale rozumět, což je i u profesionálů v současné době téměř nesplnitelné. Samozřejmě že některé figury čněly nad ostatními, jak už to v každém divadle bývá, obdivuhodné jsou řečické ženy, které hrají zemitě s ohromným nasazením. V četných narážkách byla hra i vhodně aktualizována. Tak tedy pokud se chcete pobavit, najděte si další štace, kam Řečičtí své divadlo povezou, a zajeďte si na ně, nebudete litovat. Opět musím říct, že si jsem jist že řečický rodák, slavný český obrozenec a výjimečná postava českých dějin Boleslav Jablonský, by měl ze svých řečických následovníků radost, i když tentokrát poněkud paradovali i jeho životní pracovní poslání, tedy kněžský stav.

PaedDr. Jaroslav Cempírek

Dalskabáty aneb Večer stanislava Červenky

Aktivity našeho divadelního spolku jsou v poslední době velmi mnohostranné a jsou vždy očekávány s velkým zájmem. Nejinak tomu bylo u premiéry divadelní pohádky Jana Drdy „Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“, která se hrála poslední zářijový víkend. Hru, která se u nás již dávala v hlavní roli s nezapomenutelným Jaroslavem Moučkou, připravila režisérka Soňa Svobodová, která se po delší odmlce vrátila úspěšně na divadelní prkna a věřte, že zvládnout více než třicetičlenný divadelní soubor není věru lehká věc.

V hlavní roli čerta Trepifajksla exceloval Jan Svoboda, který zde rozvinul naplno svůj komediální talent a velmi zdatně mu sekundovala Plajznerka Elišky Vítové, žena, která si dokáže poradit i s peklem. Náročnou dvojroli faráře i pekelníka bravurně zvládl Tomáš Englický, z něhož vyrůstá opora souboru a ke své roli herce stihl ještě asistovat režisérce. Kovářka Jany Chvojkové pak potvrdila vysoký standard jejího herectví a spolu s první rolí Václava Broučka úspěšně ztvárnili druhou ústřední dvojici hry. Lupino Karla Slámy úspěšně propojoval celou hru a jeho typické kreace mnohokrát publikum pobavily. Na velmi dobré úrovni však byli i všichni ostatní herci více než třicetičlenného ansámblu včetně jeho dětské části. Připomenout je třeba ještě bohatou scénu Miloslavy Pomijové a Milana Karase, která věrně ilustrovala prostředí jednotlivých scén, bohaté kostýmy Romany Ševčíkové, ale i neviditelnou práci ostatního technického personálu v čele s Radkou Volfovou, bez níž by na scéně chyběla polovina herců. Celou hru pak doprovázela líbivá hudba Petra Žižky, která propojovala jednotlivé scény, oživila hluchá místa a gradovala v závěru hry. Hra byla po oba večery vyprodána a spokojené publikum dávalo četným potleskem najevo, že se mu hra líbí.

Samostatnou kapitolou pak byl Stanislav Červenka, který se v těchto dnech dožívá 85 let. Divadlo hraje již od svých deseti let, tedy již více než tři čtvrtiny století, zpočátku v rodných Nítovicích a poté již v souboru v Kardašově Řečici. Za tu dobu vytvořil celou řadu nezapomenutelných rolí, některé dokonce opakovaně - roli Tuláčka ze hry „Jak přišla basa do nebe“ hrál dokonce třikrát. Stal se takovou dobrou duší celého souboru, jeho nekonfliktní povaha pomáhala překonat krizové momenty v činnosti souboru a v jeho přítomnosti je snad vždy jen dobrá nálada. Sám jsem měl to štěstí a čest potkávat se s ním více než čtyřicet let jak na divadelních prknech, tak i v životě, a hodně jsem se toho od něj naučil v obojím. Chtěl bych mu za vše poděkovat, ostatně k poděkování se připojuje celý divadelní soubor J. K. Tyl v Kardašově Řečici. Svou poslední roli Lucifera zvládl opět perfektně, dokázal řídit celé peklo, a tak není divu, že na konci hry se dočkal ovací ve stoje od diváků v přeplněném sálu, kteří mu poděkovali jak za tuto roli, tak za všechny předchozí. Jeho vitalita je obdivuhodná a všichni herci i diváci se těší na další divadelní role, kterými nás všechny potěší.

Vzpomínku jsme věnovali i Jiřímu Turkovi, který měl v této hře původně také hrát, ale bohužel se toho již nedožil. Všem nám tam moc chyběl.

MVDr. Petr Nekut