Vážení surfující přátelé. Vítejte na webu Ochotnického spolku J.K.Tyl z Kardašovy Řečice.
Premiéra roku 2024 - Světáci
"Když Praha za noci zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším: Pojď honem!" A nebylo pomoci ani řečickým divadelníkům pod vedením režisérky Radky Volfové, když slyšeli ono vábení scénáře hry Světáci. A přiznejme si, že film Zdeňka Podskalského z roku 1969 ani nemusí moc vábit, protože je prostě dokonalý. Je gejzírem gagů a hlášek, až poeticky laděných a přirozeně gradujících k velkému restauračnímu finále. Film je v pravdě situační komedií, a tak k divadelnímu zpracování přímo vybízí. Ovšem převedení filmu s profíky s velkým "P" na divadelní prkna je věc přinejmenším zapeklitá. Divák samozřejmě ví, že na scéně neuvidí Sováka, Brodského a Libíčka, ale ... ale otázka: "Jak oni se jim ti ochotníci přiblíží?" prostě někde v mozkových závitech hlodá a provokuje. Velikou nesnází jsou také filmové střihy a samozřejmě velké množství prostředí, jejichž iluze se musí na divadle vytvořit. Úkolů a překážek tedy měla režisérka a její tým opravdu nemálo a prokousávali se jimi až do dubnové premiéry, která dopadla na výbornou! Atmosféra oněch slavných Světáků byla navozena již na samém počátku divadla také díky hudbě, kterou skvěle aranžoval a z velké části nazpíval Jan Dvořák. Známé tváře řečických ochotníků vklouzly do možná ještě známějších figur Zdeňka Podskalského a pro Řečici je oživily znamenitě. Každý se v něčem přibližoval předloze a v něčem byl zase osobitý a přidal nový rozměr. Tak to má být. Scény se rychle střídaly, vtipy se vršily a byly okořeněny hudbou, zpěvem i tanečními čísly. Zkrátka Světáci v Kardašově Řečici zasvítili.
"Není důležitý, že se to nestalo až do důsledku, důležitý je, že se to mohlo stát!" - geniální věta, která završuje příběh a je vlastně stvrzením toho, že vše dobře dopadlo. A co vlastně? To, že tři venkovští fasádníci Skopec (Milan Karas), Prouza (Pavel Pech) a Petrtýl (Michal Dvořák) se stali světáky - na jediný večer, na jediný mejdan, na jedinou večeři a jedinou noc. Zaplatili za to pochroumanými končetinami a utracenými výplatami, ale byli tam, kde se šampaňské nalévá z konví a číšníci servírují na stříbrnýnch mísách. Celý děj směřuje k této tečce, na kterou se fasádníci pečlivě připravují. Berou hodiny společenského chování u emeritního profesora Dvorského (Petr Nekut), nechají si u Adama střihnout na luxusní obleky a pracují přes čas, aby na tu slávu vydělali. Ale o jejich snaze někdo ví -
Více informací naleznete v tomto odkazu: https://www.divadlorecice.cz/repertoar/aktualne-hrajeme/svetaci-2024.html
Fotografie naleznete v tomto odkazu: https://www.kardasova-recice.cz/galerie/fotogalerie/rok-2024/divadelni-predstaveni-svetaci-2212cs.html
Další fotografie naleznete v tomto odkazu: https://eu.zonerama.com/VolfovaBarb/Album/11414420
Videoupoutávku naleznete v tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=ybgjRoZOIA8
Událo se:
26.4.2024
"Když Praha za noci zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším: Pojď honem!" A nebylo pomoci ani řečickým divadelníkům pod vedením režisérky Radky Volfové, když slyšeli ono vábení scénáře hry Světáci. A přiznejme si, že film Zdeňka Podskalského z roku 1969 ani nemusí moc vábit, protože je prostě dokonalý. Je gejzírem gagů a hlášek, až poeticky laděných a přirozeně gradujících k velkému restauračnímu finále. Film je v pravdě situační komedií, a tak k divadelnímu zpracování přímo vybízí. Ovšem převedení filmu s profíky s velkým "P" na divadelní prkna je věc přinejmenším zapeklitá. Divák samozřejmě ví, že na scéně neuvidí Sováka, Brodského a Libíčka, ale ... ale otázka: "Jak oni se jim ti ochotníci přiblíží?" prostě někde v mozkových závitech hlodá a provokuje. Velikou nesnází jsou také filmové střihy a samozřejmě velké množství prostředí, jejichž iluze se musí na divadle vytvořit. Úkolů a překážek tedy měla režisérka a její tým opravdu nemálo a prokousávali se jimi až do dubnové premiéry, která dopadla na výbornou! Atmosféra oněch slavných Světáků byla navozena již na samém počátku divadla také díky hudbě, kterou skvěle aranžoval a z velké části nazpíval Jan Dvořák. Známé tváře řečických ochotníků vklouzly do možná ještě známějších figur Zdeňka Podskalského a pro Řečici je oživily znamenitě. Každý se v něčem přibližoval předloze a v něčem byl zase osobitý a přidal nový rozměr. Tak to má být. Scény se rychle střídaly, vtipy se vršily a byly okořeněny hudbou, zpěvem i tanečními čísly. Zkrátka Světáci v Kardašově Řečici zasvítili.
"Není důležitý, že se to nestalo až do důsledku, důležitý je, že se to mohlo stát!" - geniální věta, která završuje příběh a je vlastně stvrzením toho, že vše dobře dopadlo. A co vlastně? To, že tři venkovští fasádníci Skopec (Milan Karas), Prouza (Pavel Pech) a Petrtýl (Michal Dvořák) se stali světáky - na jediný večer, na jediný mejdan, na jedinou večeři a jedinou noc. Zaplatili za to pochroumanými končetinami a utracenými výplatami, ale byli tam, kde se šampaňské nalévá z konví a číšníci servírují na stříbrnýnch mísách. Celý děj směřuje k této tečce, na kterou se fasádníci pečlivě připravují. Berou hodiny společenského chování u emeritního profesora Dvorského (Petr Nekut), nechají si u Adama střihnout na luxusní obleky a pracují přes čas, aby na tu slávu vydělali. Ale o jejich snaze někdo ví -
Více informací naleznete v tomto odkazu: https://www.divadlorecice.cz/repertoar/aktualne-hrajeme/svetaci-2024.html
Fotografie naleznete v tomto odkazu: https://www.kardasova-recice.cz/galerie/fotogalerie/rok-2024/divadelni-predstaveni-svetaci-2212cs.html
Další fotografie naleznete v tomto odkazu: https://eu.zonerama.com/VolfovaBarb/Album/11414420
Videoupoutávku naleznete v tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=ybgjRoZOIA8