Vážení surfující přátelé. Vítejte na webu Ochotnického spolku J.K.Tyl z Kardašovy Řečice.
Lhář na Dačickém kejklování
Začátek března tradičně patří přehlídce Dačické kejklování, která je velikým svátkem jihočeských ochotníků. My, řečičtí divadelníci, jsme vždy velice potěšeni, můžeme-li na tomto festivalu účinkovat společně s dalšími spřátelenými soubory, a to zejména pro výtečnou tvůrčí atmosféru, přátelské hovory o divadle, pro inspiraci, nové nápady a samozřejmě pro radost. Divadelní spolek se na přehlídce představil po čtvrté a dlužno říci, že u poroty i organizátorů festivalu je dobře zapsán. Jsme pro ně: „To sousedské divadlo z Kardašovy Řečice s hereckým bardem Červenkou a opravdovým ochotnickým projevem v dobrém slova smyslu.“
V letošním roce jsme do Dačic přivezli inscenaci Lhář, hru italského dramaturga Carla Goldoniho, spadající do ranku Komedie Dell´Arte. Je to druh inscenace postavený na improvizaci, předem daných vyhraněných charakterech postav a barevné kombinaci stylů a divadelních prvků (hudba, tanec, zpěv, pantomima, klauniáda…). Tyto vody byly pro nás, pravda, poněkud nové a neosahané. I proto jsme do Dačic jeli s jistým rozechvěním, ostatně jako pokaždé. Mírná nervozita vybičovala všechny k převtělení se do uřvaných a výrazně gestikulujících Italů, a tak to mělo být. Rozbor našeho divadla z úst odborné poroty v čele s režisérem Milanem Schejbalem utvrdil náš pocit z dobře odvedeného ochotničení. Porota vyzdvihla zejména fakt, že řečičtí skutečně vykřesali Komedii Dell´Arte. Pochválena byla homogenní směs moderního (promítání současného snímku scény) s tradičním (kostýmy některých figur), italského s českým (u živé muziky), hlavní dějové linie s groteskními výstupy (pejsek Elišky Viturkové, kohout, náměsíčník…) a utvrzeni jsme byli, že právě taková spojení do představeného druhu inscenace patří.
Porotu tradičně nadchl Stanislav Červenka, a to nejen proto, že v české kotlině zřejmě nemáme zasloužilejšího ochotníka, ale zejména proto, že je to sakra dobrý herec, který svým laskavým a chytře humorným projevem diváky stále a stále oslňuje. Udělení čtyř cen poroty (za výpravu, za herecké výkony Stanislava Červenky, Jana Dvořáka a Tomáš Englického) tak byly milou tečkou a odměnou pro celý ansámbl režírujícího kohouta Karla Zaviačiče. Přivezené diplomy z největší části patří nejen všem činoherníkům a muzikantům, ale hlavně těm, co staví scénu, ušili kostýmy, napovídají, líčí, vysílají herce na scénu i našim mistrům světel a efektů všeho druhu Petrovi Žižkovi a Ondrovi Volfovi.
Lhář v Dačicích tedy zalhal dobře a my všichni si už brousíme jazýčky na srpnové lhaní na nádvoří zámku v Jindřichově Hradci a na Otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou. Těšíme se a věříme, že náš Lhář potěší diváky přinejmenším tak, jako účinkující.
Začátek března tradičně patří přehlídce Dačické kejklování, která je velikým svátkem jihočeských ochotníků. My, řečičtí divadelníci, jsme vždy velice potěšeni, můžeme-li na tomto festivalu účinkovat společně s dalšími spřátelenými soubory, a to zejména pro výtečnou tvůrčí atmosféru, přátelské hovory o divadle, pro inspiraci, nové nápady a samozřejmě pro radost. Divadelní spolek se na přehlídce představil po čtvrté a dlužno říci, že u poroty i organizátorů festivalu je dobře zapsán. Jsme pro ně: „To sousedské divadlo z Kardašovy Řečice s hereckým bardem Červenkou a opravdovým ochotnickým projevem v dobrém slova smyslu.“
V letošním roce jsme do Dačic přivezli inscenaci Lhář, hru italského dramaturga Carla Goldoniho, spadající do ranku Komedie Dell´Arte. Je to druh inscenace postavený na improvizaci, předem daných vyhraněných charakterech postav a barevné kombinaci stylů a divadelních prvků (hudba, tanec, zpěv, pantomima, klauniáda…). Tyto vody byly pro nás, pravda, poněkud nové a neosahané. I proto jsme do Dačic jeli s jistým rozechvěním, ostatně jako pokaždé. Mírná nervozita vybičovala všechny k převtělení se do uřvaných a výrazně gestikulujících Italů, a tak to mělo být. Rozbor našeho divadla z úst odborné poroty v čele s režisérem Milanem Schejbalem utvrdil náš pocit z dobře odvedeného ochotničení. Porota vyzdvihla zejména fakt, že řečičtí skutečně vykřesali Komedii Dell´Arte. Pochválena byla homogenní směs moderního (promítání současného snímku scény) s tradičním (kostýmy některých figur), italského s českým (u živé muziky), hlavní dějové linie s groteskními výstupy (pejsek Elišky Viturkové, kohout, náměsíčník…) a utvrzeni jsme byli, že právě taková spojení do představeného druhu inscenace patří.
Porotu tradičně nadchl Stanislav Červenka, a to nejen proto, že v české kotlině zřejmě nemáme zasloužilejšího ochotníka, ale zejména proto, že je to sakra dobrý herec, který svým laskavým a chytře humorným projevem diváky stále a stále oslňuje. Udělení čtyř cen poroty (za výpravu, za herecké výkony Stanislava Červenky, Jana Dvořáka a Tomáš Englického) tak byly milou tečkou a odměnou pro celý ansámbl režírujícího kohouta Karla Zaviačiče. Přivezené diplomy z největší části patří nejen všem činoherníkům a muzikantům, ale hlavně těm, co staví scénu, ušili kostýmy, napovídají, líčí, vysílají herce na scénu i našim mistrům světel a efektů všeho druhu Petrovi Žižkovi a Ondrovi Volfovi.
Lhář v Dačicích tedy zalhal dobře a my všichni si už brousíme jazýčky na srpnové lhaní na nádvoří zámku v Jindřichově Hradci a na Otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou. Těšíme se a věříme, že náš Lhář potěší diváky přinejmenším tak, jako účinkující.